Kapitola druhá: Hra

Marlock je podnikatel z Irska (alespoň to o sobě říká). Vyrobil a poslal do oběhu dvě počítačové hry. Jedna se dostane do rukou Martymu a Jackovi. Doma to Martyho vcucne do počítače a hned na začátku se pozná s krásnou dívkou Stellou z Anglie. Ta získala druhé vydání hry. Podaří se jim překonat všechny mise a zarazit tak přicházející konec světa?

„Ráčí si milostpán konečně vybrat tu hru?“ zeptal se netrpělivě Marty. Jack se už rovnou hodinu přehraboval ve hráh. Včera oslavil čtrnácté narozeniny a jako dárek si směl vybrat jednu počítačovou hru. Jack si ne a ne vybrat.
Jack a Marty byli už dlouho nejlepší kamarádi. Vypadali skoro stejně. Mnozí by si mysleli, že jsou to bratři. Oba měli kaštanově hnědé vlasy a zelené oči. Jack byl z těch dvou mladší a trochu při těle. Marty byl patnáctiletý pohledný mladík. Avšak byl na svůj věk malý, dosahoval výšky Jacka, takže byli stejně velcí. Jediné, v čem se až moc lišili, byla povaha. Jack měl rád různé technické serepetičky a Marty zase trávil veškerý čas na vzduchu.
„Ne, hledám jednu určitou hru, ale nikde ji tu nevidím,“ posmutněl Jack.
„Ale,“ ozvalo se za nimi. Kluci se otočili a spatřili mladého prodavače. „My že něco nemáme?“ uchechtl se prodavač. „Copak sháníš?“ Jack mu beze slova ukázal novinový článek, který hlásal:

Všichni milovníci počítačových her, poslyšte!
Na trhu se objevila úplně nová počítačová hra Villain attacks. My jsme neměli tu čest si ji zahrát, protože na světě jsou jen dva kusy této hry, které se už rozletěly do světa. A my jsme udělali exkluzivní rozhovor s výrobcem této hry, panem Marlockem.

Pod tímto textem byla fotografie muže v ženských šatech.

R.: Pane Marlocku, odkud pocházíte?
M.: Z Irska. Ach, jak se mi po něm stýská!
R.: Tyhle tuniky- zahledím se na Marlockovy šaty – se u vás nosí běžně?
M.: Ach, ne, jen při opravdu výjimečných situacích.
R.: Proč jste vyslal do světa jen dvě tyto hry?
M.: – zatváří se poněkud naštvaně – Jen si představte, že by o této hře všichni mluvili a říkali si různé cheaty! No uznejte sama, to by žádné dobrodružství nebylo!
R.: – musela jsem dát panu Marlockovi za pravdu – A co byste řekl o vaší hře?
M.: Je to tajuplná hra se spoustou dobrodružství v každé misi. Naše dva hráče to naprosto vtáhne do hry. Jen chci upozornit, že tyto hry jsou ukryty po celém světě, třeba zrovna u vás. – ukáže prstem na mne –
R.: Děkujeme za krásný rozhovor a naše čtenáře ujišťujeme, že budeme sledovat další dění okolo celé této hry, a to příští týden.

Prodavač se zatvářil bezmocně: „Tak s tím ti nepomůžu, chlapče,“ a Jack s Martym vyšli ven.
„Říkal, že to bude někde schované,“ a začal se hrabat v odpadcích. Marty se opřel o zeď, ale vtom spatřil něco, v co nedoufal. Viděl jednoho bezdomovce, jak se hrabe pod jednou popelnicí, když vtom vytáhne malou krabičku, prohlédne si ji, ale pak ji s nezájmem zahodí. Jack si toho všiml taky. Sebral krabičku a nevěřil vlastním očím. Byla to ta hra. Byla to Villain attacks! Jack začal cpát bezdomovci peníze, který tomu jen nechápavě přihlížel, ale pak jen sebral peníze a odešel.
Doma u Jacka hru rozbalili. Jack se narodil bohaté rodině, tak jeho pokoj překypoval různými blbostmi, jako je nejmoderněji vybavené kolo, na kterém stejně nejezdil. Na obalu hry bylo napsáno:

Hru zapni až na začátku prázdnin, kdy budeš mít víc času na hraní. Ještě se musí objevit tvůj spoluhráč. Kontaktuj mě na čísle:
807 549 236

Uběhl týden a začátek prázdnin měl nastat už za dva dny. Mezitím byl Jack s Martym na roztrhání. Toho dne přišla hvězda reportérů, Zdena Octoberová. Zazvonila a jen co jí Jack otevřel, už se hrnula dovnitř. Tam si sedla na to nejpohodlnější křeslo a až potom řekla: „Ahoj, můžu s tebou udělat rozhovor?“
Jack přikývl, ale Zdena už jela a mlela o všem možném. Byla to velmi energická třicetiletá ženská s nosem nahoru a modrýma očima. Nosila zelenou sukni a hnědý kabátek.
Když konečně skončila a odešla, vzal si Jack do ruky hru a četl si pořád dokola to upozornění. Ani si nevšiml, že usnul. Zdálo se mu o Martym, jak je v nějaké kruhovité místnosti osvícené loučemi. Byla tam ještě patnáctiletá dívka, tuze krásná, se zelenýma očima a blond vlasy. V tu chvíli se rozezněl hrozivý smích.
Hahaha!
Crrrrrr!
Hahaha!
Crrrrrr!
Ze snu ho probudilo až zvonění telefonu. Volal Marty a pověděl mu, že u něj byla ta žába Zdena a že snědla všechny koláče, které napekla jeho mamka k příjezdu babičky. Jack přitakal, ale ještě mu v hlavě zněl ten hrozivý smích a to upozornění, proč mají začít hrát až o prázdninách.

Toho večera se v Central parku procházel jen Marlock, tedy ta postava v ženských šatech. Telefonoval:
„Šéfe, tak máme prvního ptáčka.“ Z druhého konce se ozval hlas, ale nebylomu rozumět. Marlock odpověděl: „Nebojte se, tentokrát vás nezklamu!“