Do poslední kapky 2.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Jak se jmenuje váš manžel?“ začal jejich skrytou konverzaci. „Fredy, Frederik Stripson,“ až příliš vroucně pokyvovala hlavou. Muž v černém sedící naproti ní jen pozdvihl levé obočí a připsal si ta slova do poznámkového bloku. „Máte stejné bydliště?“ „Ano.“Tužka kmitala po papíře. Ten zvuk ji znervózňoval. Cítila se podivně, nechtěla tam být, ne, ne v takové temné cizí kanceláři, kanceláři křičící stopami po...

Príbehy z druhej strany – 0. Lucas Adrian Resillien

Volám sa Lucas Adrian Resillien, ale volajte ma len Lucas. Nepoviem vám o sebe veľa, mojim cieľom je rozhovoriť príbehy iných. Mám doktorát zo psychológie, no napriek tomu som celý svoj život strávil na mieste, ktoré by len málokomu napadlo. Bol som správcom miesta, kde oddychujú mŕtvy. Iným slovom hrobár. Myslím, že dodnes nikto z môjho okolia nechápe, prečo som sa tak rozhodol. Poznal som každý jeden hrob a všetky mi vyrozprávali svoj príbeh. No, aby som tie príbehy počul a mohol vám ich prerozprávať, muselo sa niečo skončiť. Vždy musí niečo skončiť, aby iné mohlo začať.Adrian Resillien sa narodil v chladnú decembrovú noc do váženej rodiny Resillienovcov. Nikdy necítil nedostatok materiálnych vecí, avšak postrádal blízkosť rodičov. Vlastne ho vychovával...

Citátové drabble VII. od Tomáše

Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Autor: Tomáš Veverka Brouček Slíbil, že už nikdy nebude pít. Že už ji neuhodí. Teď leží v obývacím pokoji na koberci, který jim věnovali jeho rodiče. Rozhlédla se. Vlastně jim koupili skoro všechno. Skvěle situovaná rodina s výtečnými konexemi. Do drahého perského výrobku se pozvolna vsakovala krev. „Co jsem to udělala,“ vydechla zničeně. Z ruky jí vypadla soška bohyně lásky, teď celá zmazaná. „Lepí,“ uvědomila si. Kdosi zazvonil u dveří. Třikrát krátce. Otevřela. Stála v...

Citátové drabble VII. od Jane

Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Nebylo třeba slov, nikdo nebažil po okouzlující škále úšklebků. Stačilo ticho a úsměv, ten jediný. Nebo vlastně dva. Úsměv. Odsoudili ji, ona prohrála. Proč? Protože odmítli uvěřit, nechali se pohltit předsudky. Mohla by se hádat, obhajovat se. A přesto se jen usmála a odešla, sledovali ji s obdivem a znechucením v očích. Další ji přijali s otevřenou náručí. Úsměv díků, úsměv naděje. Díky, že se neptáte, že víte beze slov. Těch pár slziček ukryla do rukávu a přesunula se do další náruče. Hnědé oči, zelené oči a taky...

Louka

Byla jednou jedna louka, Na té louce kluk a holka, Za ruce se drží. O lásce své mlží. Že smráká se A déšť je bodá, Nikdo nemá starosti, Neb prochladnouti lze jen v zimě A oni hřejí od lásky.