Ty
Slzy mi po tvářích stékají, na tebe vzpomínám. Tolik jsme toho zažili, tolik se toho přihodilo nám. Ty časy už odešly. Ty tu pro mě už nejsi.
Vrbový proutek – říjen
Vítěz říjnového kola soutěže čítárny pod vrbou je už znám. Kdo se jím stal? Čtěte dále. Od prvního do patnáctého listopadu probíhalo hlasování, kdy všichni obyvatelé hradu mohli zvolit v říjnu vydané dílko, které je nejvíce oslovilo, a poslat mu svůj hlas. Takto jste mohli vybrat až tři příspěvky, ten první získal body tři, druhý dva, třetí jeden. A pak byl sestaven žebříček vítězů. Jak celé hlasování dopadlo? 1. místo – Svět Jiných – Siny de Sorrow 2. místo – Kapitola první: Marlock – Petr Soukup 3. místo – Poslední sbohem – Elizabeth Gibsonová Další nominovaná díla: Řeka v Tobě teče (Nicholas McElen), Slzy pro polštář (Kristie Smithová), Na to se pije nejlépe (Kalira Sionská), Jak psát drabble (Bilkis Blight), Tmavomodrý květ...
Barbara Ellen
Balada o Barbaře Ellen, známé také jako Allen nebo Allan – lidová balada z krajů Skotska či Anglie.Stalo se tak v máji milostném, když zelené pupeny rašily, milý William umíral na smrtelné posteli z lásky k Barbaře Ellen. Poslal za ní služebné vozem, na místo, jež obývala měsíce, říkajíc nyní k jeho loži přijít musíte, pokud Vaše jméno jest Barbara Ellen. Tak pomalu a pozvolna vstala poté, a pomalu šla nocemi za ním; a jediná vyřčená slova k němu: „Mladý muži, myslím, že umíráte.“ Jak tak procházela každým polem, zaslechla umíráčku zvonění. A s každým krokem bylo těžší říct na ní, jak odvážná Barbara Ellen. Matka, matička postel ustlala, krásně dlouhou a hladkou, sladký William umřel dnes, v noc krátkou, a já pro něj umřu zítra. Pochovali ji na...
Red Rose – druhá část
Ahoj, jmenuji se Sydney. Je mi 17 a bydlím Applewoodu, malé vesničce nedaleko Londýna. Ve středověkém světě existuje jedna utajená skupina lidí, kteří si říkají Alchymisté. Míchají lektvary, uzdravují lidi a pomáhají všem v nouzi. On vlastně za zástěrkou vašeho středověkého světa existoval ten náš. A nejen v Applewoodu. Na celém světě je plno takových utajených městeček. Jak jsem předpokládala, voda byla doplněna a kněz se šel převléknout. Dolila jsem tedy zbytek vody a rozběhla se ke dveřím do naší části. Vtom jsem za sebou zaslechla kroky. Neohlédla jsem se a vběhla do dveří. Hlasitě jsem je přibouchla a bez dechu doběhla do naší pracovny. Nikdo v ní nebyl. V osm už mají všichni nějakou práci. Položila jsem dřevěnou vázu na stůl, dala na ní taktéž dřevěné víko...
Lyrika a smutek
Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
