Andělské sny

Cesta, ta je klikatá, ale nikam nevede, řekni mi, proč jsme čím dál, tím víc od sebe. Rozum tě na scestí zavede, je to jako kolotoč, který vede do nebe. Schod po schodu šlapeš dál, nevíš, co tě čeká, nejistota s dalším krokem tě pořád více leká. Ale pak ho uvidíš, tlukot srdce ucítíš, mluvit už zas neumíš a najednou už rozumíš. Před sebou máš anděla, co tě do náruče veme, poví, že nechce nic, jen tebe. Připadáš si jako v ráji, ale zas tu něco nehraje. Pak najednou se probudíš a realita vyhraje. Své sny bys chtěla prožít, ale nemáš na to sílu, osud ti ji sebral a nechal místo srdce díru. Ale tak to už má být, musíš to místo zacelit a naučit se sama žít. Naučit se nebrečet pro toho, kdo ti všechno vzal, víš, musíš to vydržet, vždyť život jde...