Malá lhářka

Ze lži plete pavučinu,
od myšlenky blíže k činu,
kalich plný té lži vlastní,
aby lidé už nebyli šťastní.

Dá ti trochu přičichnouti
a hned ho pryč uklízí,
že prý sama málo má,
že prý takhle loni pila,
že v tom číhá chuť a síla.

Nejspíš proto, že má lež schovanou v kalichu,
zajisté nechodí daleko pro pýchu.
Nechodí daleko pro zradu,
děkuje vlastnímu nápadu.

Od přátel tvář odvratí,
jen co se zámožnější z nemoci navrátí.
A jak zase ochoří,
zas přetvářku nahodí,
jde uplésti lži zas k nám,
ale už jí to znovu nevyjde,
o jejích falešných hrách
slyšel i ďábel sám.