Konec světa

Je hluboká noc. Vesnice je osvícena pouličními lampami. Na konci cesty jedna lampa problikává. Za okny domů je tma. Jen vzadu na kopci svítí malé okénko. Vede do útulné hospůdky. Ves se zdá naprosto tichá, prázdná. Sedáte si na jednoduchou lavičku pod vzrostlou vrbou na okraji místního rybníčku. Sedíte, placatými kamínky děláte ve vodě žabky, když v tom uslyšíte kroky. Přestanete házet kamení, zpozorníte. Nebojíte se, na nadpřirozené jevy nevěříte a u vás na vsi bylo vždy bezpečno. Máte pravdu. Osobu již z dálky poznáváte. Je to váš soused Bedřich. „Buď zdráv, Béďo,“ pozdravíte. Soused otáčí hlavu za hlasem. Z osvětlené ulice mžourá k tmavému rybníku. Vystoupíte ze stínu vrby a kráčíte k Bedřichovi. „To jsem já, Béďo,“ usmějete se....

Autor : dne 09/30/2010 | Z křídel můr | 0 komentářů

Tvá nejlepší přítelkyně – V.

Becka objala Willa rukama kolem krku a přitáhla si jeho tvář ke své. Vrátila mu polibek, dlouhý a vášnivý. Zpočátku měla oči zavřené, pak je otevřela a pohlédla na zamlžené přední sklo.Měla ráda vůni jeho kožené bundy. Měla ráda jeho jemné dlouhé vlasy vlnící se mu na ramena, do nichž vpletla své prsty. Když se líbali, držela jeho hlavu těsně u své. Začal se odtahovat, ale ona si jeho tvář znovu přitáhla, našla jeho rty a znovu se políbili. Nechtěla ho pustit. Byli v jejím autě zaparkovaném na River Ridge. Okna byla celá zamlžená, kolem nich byla tmavá noc. Byl to svět sám pro sebe. Bezpečný a teplý. A tichý. Hluboko dole tekla pomalu a tiše řeka Connon, obtížně zápasící s ledem. Za řekou se rozkládalo město Cornwell. Jeho světla v jasné a chladné sobotní noci...

Autor : dne 09/24/2010 | Tvá nejlepší přítelkyně - D | 0 komentářů

Březnová balada

Balada o třetím měsíci v roce. Chladným březnovým ránem dívka rychle běží, okolí nevnímá a do vlasů jí sněží jemné vločky, které v zápětí roztají a vítr jí šeptá do vlasů potají: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Dál sama klopýtá neznámou krajinou. – jak jen mohl na mě zapomenout pro jinou – Myšlenky ji ve skrytu duše mučí, jak hladový pes, srdceryvně skučí: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Již má dost lidí a jejich útočného posměchu, v potemnělém lese, mezi stromy hledá útěchu. V srdci má rány, jak prostříleno bylo by kuší a stále jí ten neúnavný hlas křičí do uší: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ V rozplývající se mlze vidí strach ve své tváři. – ach, že jsem ti jen věřila, ty lháři – Unavená klesá do mechu a děsivá hrůza bez dechu...

Autor : dne 09/20/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Půlnoční kámen – díl druhý

Další pokračování povídky o Půlnočním kameni. Ona se mě pak zeptala: „Jsi v pořádku?“ Jasně, jo! Jen mě to trošičku zaskočilo. Copak se mám vydat do nějaké kouzelné říše bazilišků? Blbost. Bůh ví, jestli to vůbec existuje. Ale jak je možné, že teď sedím vedle víly temnoty? Takže s ní prostě půjdu. Pomůžu jí. Chlöe je přeci moje kamarádka. A abych ji ujistila, odpovím tohle: „Jo, jsem v pohodě. Takže, kudy se máme vydat?“ Chlöe se usmála a začala mi vyprávět trasu. Máme jít nejprve za hory, řeky, lesy a louky. Vlastně tam, odkud přišla. Pak by tam měl být portál, který nás zavede do kouzelné říše dryád. Odtud musíme pokračovat hlavním městem Fairymaxie a pořád rovně na palouk prachu. Tam by měl být další portál a ten nás zavede do kouzelné...

Autor : dne 09/19/2010 | Ze zámku Feérie, Půlnoční kámen - N | 0 komentářů