DM 38 – Alisma

Hlučností ticha.

Doplněno v bonusovém kole.

Když ji vytáhli ven, byla omámená. Nevnímala, necítila, nevěděla ani, jestli ještě umí mluvit. Hluk vězení byl nesnesitelný.
Zachránci si s ní nevěděli rady. Jejich hlasů se lekala, a i když je očividně vnímala, naprosto na ně nereagovala.
Nachystali pro ni čistý pokoj a k obrazovce malé kamery, která v něm byla umístěna, posadili službu. Vše nechali na osudu.
Zprvu si nevšímala žádné změny. Ale pak už byla hlučností ticha, které neslyšela už celou věčnost, tak pohlcená, že se musela začít smát. Rychle zmlkla, protože tón jejího hlasu byl strašidelný.
Zaposlouchala se a ukolébána tím nejnádhernějším zvukem, tichem, šťastně usnula.