Vzdor osudu

„Já ale nechci takový život. Chci být malířkou, cestovat po světě a poznávat jeho krásy. Podívej, tohle jsem malovala pro vás. To jsi ty a…“„Zbláznila ses!“ vykřikne zlostně otec a vytrhne mi z ruky kresbu, rozezleně ji zmačká a odhodí ji do kouta. „Ty si nebudeš diktovat, co chceš! Vezmeš si Jerryho, je to dobrá partie a co víc si můžeš přát. Po boku takového muže. Jsi moje dcera a musíš mě poslechnout!“ „Ne, tati. Já chci svůj život,“ bránila jsem se dál i přesto, že jsem se strachy celá klepala. „Zřeknu se tě!“ křikl otec. Matka propukla v pláč a snažila se ho uklidnit. „Ne, Johne, ne. Je to naše dcera. Naše malá…“ „Běž do pokoje!“ řekl mi otec rozzuřeně a já jsem...