Psí zápasy

Přiběh popisuje krutý zápas ve psí aréně, kde se schzází městská spodina, aby si užila krvavé představení.

Rating: 12+

Dusno v aréně rostlo, pomalu se začali uzavírat sázky. Dneska se tu měl udát velký zápas, určitě jeden z nejlešpích, jaký kdy tato aréna viděla. Místa byla vyprodaná, proudy lidí se shromažďovali kolem písčitého ringu, kde se má vše odehrát.

Psi byli vpuštěny do ringu, i když jako psi nevypadali. Ten první byl vlk, šampión zdejší arény, dosud neporažen. Jeho kůže nebyla potrhaná, jako u většiny zápasnických psů. Žluté oči mu nenávistně plápolají. Tentokrát Bender, jak mu říkali, nepodnikl okamžitě útok, nýbrž klidně stál s napjaltýma ušima, pozorný a zvědavý, prohlížel so podivné zvíře, jež stálo proti němu. Ještě nikdy takového psa neviděl. Jeho majitel, barbar zabalený v kožešině jen postrčil psa dopředu a něco zamumlal v jeho rodném jazyce. Pes se dokolébal doprostřed kruhu. Byl krátký, zavalitý a nevzhledný. Černou srst měl ostříhanou nakrátko, obrovské čelisti. Zastavil se a mhoural očima na Bendera. Z davu se ozvali výkřiky.

Avšak zdálo se, že pes nijak netouží po boji. Odvrátil hlavu, zamžoural očima na křičící muže a vrtěl dobrácky krátkým ocasem. Nebál se, ale byl prostě líný. Mimo to se mu nezdálo, že by měl bojovat s vlkem, kterého viděl před sebou. Nebyl zvyklý bojovat s takovými psy, čekal, až mu přivedou pořádného psa.Barbar v kožešině vstoupil do kruhu a shýbl se ke psovi. Hladil ho po obou plecích proti srsti a zároveň jej strkal lehce kupředu, pobízeje ho tím k boji. Dráždil ho tím také, neboť pes začal velmi tiše vrčet. Jeho vrčení a pohyby barbarových rukou měly společný rytmus. Mručení rytmicky stoupalo a klesalo, jak ruce třely boky psa vpřed a vzad.

To nezůstalo bez účinku na Bendera. Na krku a na plecích se mu naježila srst. Barbar naposledy postrčil toho malého psa a ustoupil. Pes se nezastavil ani potom, když došla setrvačnost pánova povzbuzení, hnal se dál na prohnutých nohách. Tu ho Bender napadl. Ozval se výkřik překvapeného obdivu. Bemder přiskočil a odskočil, spíš jako kočka než vlk a se stejnou kočíčí mrštností zaryl do protivníka tesáky. Pes krvácel z ucha po hluboké ráně na tlustém krku. Nedbal však toho,ani nezavrčel, nýbrž obrátil se a šel za Benderem. Statečné chování obou protivníků, rychlost jednoho a neústupnost druhého vzrušily rváčského ducha davu. Muží uzavírali nové sázky a zvyšovali staré. Bender znovu a znovu přiskakoval, trhal a unikal nedotčen. A podivný nepřítel šel stále za ním, beze spěchu, ale nikoli váhavě, nýbrž promyšleně a rozhodně, jako by se to rozumělo samo sebou. Občas se podíval na svého pána. Celé jeho chování, každý pohyb vlka mátl. Nikdy neměl takového protivníka. Kůži měl měkkou, snadno krvácela. Kdykoliv zasáhl tohoto psa tesáky, zaryly se snadno do měkkého masa, ale pes jakoby se vůbec nebránil. Dále ho znepokojovalo, že pes neječel bolestí, jak tomu Bender byl zvyklý u jiných psů. Kromě temného vrčení a mručení snášel pes rány mlčky.

Bender se nemohl dostat psovi pod krk, na to byl příliš malý a chránili jej masivní čelisti. Bender uskakoval sem a tam nezraněn, zatímco se rány vytrvalého psa množily. Silně krvácel, ale nejevil známky znepokojení. Ustavičně pronásledoval protivníka a jednou se zastavil, pohlédl na přihlížejícího barbara a zavrtěl ocasem, jakoby tím vyjadřoval ochotu pokračovat v boji. V om okamžiku vlk neváhal, vrhl se na něj a zase uskočil, roztrhnuv mu krátké ucho. Pes bez nejmenší známky hněvu pokračoval v pronásledování protivníka ve vnitřní straně kruhu, který vlk obíhal.

Čas míjel. Vlk stále prováděl divoký tanec, kdy stále trhal soupeře, který rozhodně nevypadal jako na začátku souboje. Ten malý pes zatím přijímal všechny rány, které mu druhý stačil zasadit. Uši měl rozervány na třásně, plece a krk na několika místech rozdrásány a krvácel i z ohrnutých pysků-všechno po těch bleskurychlích výpadech, které nedovedl předvídat. Bender se ustavičně pokoušel povalit psa na záda, ale jejich rozdíl ve výšce byl příliš veliký. Ten pes byl příliš nízký, příliš blízko země. Při jednom útoku se mu podařilo zastihnout psa, když měl odvrácenou hlavu obraceje se nemotorně po protivníkovi. Odkryl si plec a vlk, rychle jako samotná myšlenka, po ní skočil. Podcenil soupeře. Při jeho skoku stačil pes otočit hlavu a lehce se zakousnout do vlkovy kožešiny, přičemž trhavým pohybem odklonil směr jeho letu. Bender ztratil půdu pod nohama. Jeho tělo udělalo ve vzduchu kotrmelec a byl by dopadl na záda, kdyby se neobrátil jako kočka ve vzduchu, snaže se dopadnout na nohy. To se mu nepodařilo a padl na bok. Vzápětí vyskočil na nohy, ale v tom okamžiku se mu podsaditý pes zakousl do hrdla.

Nedržel ho dobře, protože se zakousl příliš nízko u hrudi, ale nepustil ho. Bender vyskočil na nohy, divoce se zmítal dokola a snažil se psa setřást. To těžké, zakouslé tělo jej dohánělo k zuřivosti. Ztěžovalo jeho volné pohyby a omezovalo mu svobodu. Bylo to jako past a všechny jeho pudy se proti tomu bouřily.Několik minut řádil jako vzteklý, ale potom jej opanovala vůle žít. Všechen rozum ho opustil. Jeho myšlení bylo zastřeno slepou touhou těla žít a hýbat se, hýbat se stůj co stůj, neboť pohyb byl výrazem života. Vlekl se kolem dokola,zmítal sebou a kroutil se, aby setřásl z hrdla padesát liber, které ho tam tížily.

Dobrých patnáct minut ještě Bender vzdoroval, než vydechl naposledy. A ještě dobrou minutu ho zuřivý pes očarován barbarvým kouzlem tahal mrtvého po bojišti za ohromného řevu v hledišti. Ten hluk byl určen pro vítěze ne pro poraženého. Krelen má nového vítěze.

Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat