Věř poutníku

Letíš tmou…Letíš tmou stříbrné světlo září před tebou Září jak svíce nelze sfouknout co chtít více Neboj se poutníku přijdi blíž teprve pak uvidíš Anděl překrásný v tom světle skryt ten posel spásy Vezme tě do dlaní pak na obláčku snění poletíte spolu Budeš se cítit v bezpečí koukat budete dolů na naší zem To on tě vytáhne z té tmy ze tmy do světla odkud veškerá zloba odtekla Nech se vést životem plným cest věř mu Svěř mu život svůj pak budeš čistou láskou jen splní se ti každý sen Anděl ze tmy tě vyvede tvůj život bude nádherný cestou zářivou tě povede Jen věř v sílu anděla on lásku znamená Věř Poutníku Redakční úpravy provedla Janel...

Autor : dne 01/29/2010 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Naposled

„Uteč, sakra! Popadni děcko a utíkej pryč, za chvíli jsou tady, já je zdržím! Dělej, pohni sebou, dělej, už není čas!“ zařval její manžel a naposledy se na ní ohlédl. V jeho tváři byl vidět strach, ale i odhodlání a vůli bojovat, pravděpodobně naposled. Kolena se mu chvěla a v očích měl jakýsi prázdný, skelný výraz. Zřejmě nebylo o čem přemýšlet. Neměla na výběr. Popadla řvoucí dítě a vyběhla ze svého domova, ze svého bydlení, kde strávila celý svůj život. Pravděpodobně už se tam nikdy nevrátí, už nikdy nespatří svého muže, své věci, jediný svůj majetek. Stejně asi umře… Se svým synem v náruči přeskočila práh, vyběhla na cestičku, proběhla brankou. Její muž stál přede dveřmi s vidlemi v ruce. Vypadal tak ušlechtile, nechtěla ho opustit. Na...

Autor : dne 01/29/2010 | Psychologické | 0 komentářů