Do třetice všeho dobrého a zlého I.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Poprvé jsi přišel s kyticí, smutnýma očima a paletou omluv, které zněly upřímně. Neváhala jsem. I když jsem měla duši plnou šrámů. Podruhé jsi na mě jenom vrhnul ten psí pohled a po nekonečných šestadvacet minut jsi se mi díval do očí. Viděl jsi mé vrásky, zlomené srdce, slzy – a také to, že jsem ti již znova odpustit nechtěla. Přesto jsem to udělala, i když jsem při každém tvém objetí trpěla. Potřetí jsi již nepřišel. Bolelo to víc než předtím, všechno bylo v troskách. Ale věděla jsem, že je to tak správně. A žes to tak měl udělat již napoprvé. Redakční úpravy provedla Janel...
Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi I.
Příspěvek ze soutěže Drabble.Jessica byla zoufalá, už půl hodiny seděla zavřená v místnosti, kde bylo jen jedno okno a dveře byly zamčené. Přemýšlela, že její bratr musí mít vždy opravdu originální nápady a použít složité kouzlo. Vzteky skoro zuřila a naprosto litovala, že sebou nemá žádnou sponku, aby mohla po mudlovsku dveře otevřít. Začala kopat do dveří. Pak si vzpomněla na otevřené dveře koupelny. No jo, když nemůže Mohamed k hoře musí hora k Mohamedovi. Vytáhla hůlku a z úst vyšeptla slova: „Accio sponka!“ sponka jí přiletěla přímo do ruky. Jessica se plácla po hlavě a konečně se dostala ven. Teď najít bratra! Redakční úpravy provedla Janel...
Letmý polibek II.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Noční tmu prosvěcovaly hvězdy jako maličká světélka dalekých světů. Stála tam sama a pod ní se rozpínala propast, oči upřené tam, kam nikdo nedohlédl. Sametová temnota uklidňovala. Před očima ho viděla, jako by stál přímo u ní. Vrátila se zpět do toho okamžiku. Jediné zachvění, náhlý popud. Nikdy nepřišla na to, co ho k tomu vedlo. Jeho rty se ušklíbaly a náhle se přitiskly k jejím. Dotkla se svých úst. Stále tam cítila hořkosladkou příchuť bolesti z toho, jak jí jeden letmý polibek zlomil srdce. Roztáhla ruce, skočila do propasti a vítr jí konečně zuřivě slíbal jeho dotyk ze rtů.
Letmý polibek I.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Znali se od malička. Byli přáteli z dětských let. A teď se s ní přišel rozloučit. „Marleně už jsi to řekl?“ zeptala se. Vždycky do něj byla tak trochu zamilovaná. „Předevčírem,“ odpověděl klidným, bezstarostným tónem. „Bude mi chybět.“ Nikdy se neodvážila mu to říct. Když se zamiloval do jiné, zlomilo jí to srdce. Ale přáteli zůstali i nadále. Ležel na zemi, hlavu v jejím klíně. Najednou se posadil. „A ty taky,“ řekl a lehce ji líbnul na tvář. Odtáhl se a rty mu rozvlnil laskavý úsměv. V ten okamžik jí všechno došlo. Věděl to. Vždycky. Vždyť se znali od malička. Redakční úpravy provedla Janel...
Vzpomínka na mě – III.
Zapomněla jsem Jo říct, že s námi jede také Amanda. Ta skutečnost ji nijak nevyvedla z konceptu. Možná měla se svou sestřenicí málo společného, ale očividné nepřátelství mezi nimi rozhodně nepanovalo. Jo se vsoukala na zadní sedadlo ke mně a pamětliva svého vztahu vůči mužům a Jimmymu jadrně pronesla: „Co jsi koupil Velké Jane k narozeninám, Nádivo?“ Jimmy se zamračil. Mračil se vlastně od té doby, co jsme nastoupili do auta. „Proč nemůžeš jednou oslovovat lidi jejich skutečným jménem?“ zeptal se. „V pořádku, Jimmy,“ zašklebila se Jo. „Co jsi koupil Jane k narozeninám?“ „Náušnice,“ zahuhlal. Sešlápl plynový pedál až k podlaze a auto se rozletělo ulicí. „Co?“ zeptala jsem se ohromeně....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
