Letmý polibek II.

Příspěvek ze soutěže Drabble.

Noční tmu prosvěcovaly hvězdy jako maličká světélka dalekých světů. Stála tam sama a pod ní se rozpínala propast, oči upřené tam, kam nikdo nedohlédl. Sametová temnota uklidňovala.

Před očima ho viděla, jako by stál přímo u ní. Vrátila se zpět do toho okamžiku. Jediné zachvění, náhlý popud. Nikdy nepřišla na to, co ho k tomu vedlo. Jeho rty se ušklíbaly a náhle se přitiskly k jejím.

Dotkla se svých úst. Stále tam cítila hořkosladkou příchuť bolesti z toho, jak jí jeden letmý polibek zlomil srdce. Roztáhla ruce, skočila do propasti a vítr jí konečně zuřivě slíbal jeho dotyk ze rtů.