Proč Vánoce?
Herbert – starší muž, který měl velice rád příběhy – seděl v křesle ve svém bytě, sklesle sledoval plamínky v krbu, které zářící tančily. V ruce držel hrnek s čajem. Čekal – trpělivě vyčkával, až se ozve zvonek od dveří. Naděje byla sice velice malá, ale přesto byla. „Trrr …“ ozvalo se z chodby. Jeho společník se zvedl a šel otevřít. On na rozdíl od Herberta nevěřil. že někdo přijde – v tomto ohledu byl prostě trochu pesimista. Za chvíli se vrátil, nikoho neměl s sebou, proto se Herbert zvědavě otázal: „Kdo to byl?“ „Jen domovník …“ odvětil Edvard – mladík, který nerad pije čaj. Edvard si tedy sedl do svého křesla a vzal si svůj šálek čokolády, ale už někdo znovu zvonil. Herbert sice...
Nemám nápad
Mladý spisovatel Kristián seděl doma u stolu, čmáral si na papír a nechtělo se mu nic dělat. Tedy spíše chtěl psát, ale nevěděl co – múza došla. Prostě neměl nápad. Chvíli převaloval propisku mezi prsty, chvíli si maloval , ale jinak celkem nic. V hlavě vymeteno, alespoň pokud se jednalo o to, o čem psát. Nakonec usoudil, že si půjde ven do stánku koupit si noviny, přinejmenším si něco přečte a kdo ví, třeba ho to inspiruje. Vyběhl ven na ulici a u prvního novinového stánku si koupil dnešní tisk. Pak se vrátil domů, ze stolu sklidil počmárané papíry a rozložil noviny. Poté dlouze četl o situaci doma i ve světě, o hospodářství, nakonec zabrousil i do rubriky inzeráty. Tam ho překvapil jeden velice výstřední inzerát. Někdo psal o jakémsi „Vánočním...
Vánoce nejsou jen komerční výmysl
Hedvika – mladá dívka, zahradnice – seděla u svého stolu. Všichni už se těšili na Vánoce, ona ostatně také, ale v zimně nebylo moc co dělat, jen ve skleníkách. Nudila, jen tak si prolistovávala noviny, které ráno přinesl její kolega. Nic moc zajímavého, nakonec zabrousila do rubriky inzeráty. Chvíli se bavila, tím kdo se s kým chce seznámit a pak narazila na zajímavější inzerát. Něco ve smyslu, že jistý člověk zve všechny na jakýsi povídkový večer – nazval to jako „Vánoční povídkování“. Zřejmě si to představuje tak, že všichni si vymyslí nějakou povídku a ty si pak budou povídat. Docela zajímavá zábava na Štědrý večer. Jakmile skončila v práci vydala se za svou tetičkou domů – po smrti rodičů to byla příbuzná, která se o ni...
Štědrý večer
Trošku „jiná“ vánoční povídka. Volám hvězdy. Objímají mne, když se mi nedostává slov. Jako právě dnes. Hladí má složená křídla a našeptávají mi, abych uklidil zbytek bramborového salátu a sfoukl svíce. Jsem sám. Proč? Proč jsem všem, kteří mne kdy milovali, řekl, aby šli pryč? Všechny jsem odehnal ve snaze učinit život lepším. Můj, jejich … Bože, copak na tom záleží? Bláhový jsem byl. A zatímco z jiných domů slyším zvonivý smích a radost, můj dům – mé srdce! – zeje temnotou. Pod mé světlo nikdo nepřijde, aby strávil Štědrý den u mého stolu. Přesvědčil jsem se o tom ostatně i letos. Při sledování Vánočních pohádek, vší velké lásky a všech těch dobrých konců mne pojala hrůza. Co když … co když už sám nadobro zůstanu? Co když má...
Vánoční překvapení
Jednoho zimního večera – už se blížil Štědrý den – seděl starší pán v pohodlném křesle zelené barvy, které mu kdysi koupila jeho žena. U nohou mu věrně spal jeho pes – pojmenoval ho Mefisto, podle toho čerta v knihy o Faustovi. Mefisto byl také takový ďáblík, ale spíše v dobrém smyslu. Byl celý černý, jeho černá očka třpytivě zářila – snad radostí. Mefistův páníček Hubert si pročítal dnešní noviny – hlavně inzeráty. Nenašel zatím nic zajímavého, nikdy nenacházel nic zajímavého, spíš chtěl jen zabít čas. Náhle ale jeho pohled padl na jeden z inzerátů. Byl netradiční – velice neobvyklý. Psalo se v něm, že někdo zve všechny čtenáře na jakési „Vánoční povídkování“. Připadlo mu to tak trochu zvláštní – někdo zve k...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
