Sněhová Královna

Seděl v křesle, díval se na svého společníka. „Myslíš, že někdo přijde?“ Jeho spolusedící pokrčil rameny. Seděl dál a trpělivě čekal. Za pár minut se rozezvonil zvonek. Pomalu se zvedl ze židle se slovy: „Že by přece jen někdo?“ Jeho společník seděl nehnutě v křesle, byl zvědavý, kdo je za dveřmi. Přece jen se ale udržel a nešel se podívat. Jeho společník se po chvíli vrátil. „Kdo to byl?“ zeptal se – neudržel už zvědavost, kdo to mohl být, když s jeho přítelem nikdo nepřišel. „Jen domovník ..“ oznámil mladík – Edvard. Pak se znovu posadil do svého křesla. Ze stolku si vzal ještě nedopitý šálek s horkou čokoládou. Skoro se ani pořádně neusadil, ba ani nenapil a zvonek zvonil znovu. Vstal tedy podruhé....