Pírko podzimu

Janel Weil Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a přemýšlela. Vlastně už ani nebylo co dělat. Nepřišel letos podzim nějak podezřele brzy? Cindy si zastrčila za uši pramen světlých vlasů a úkosem pohlédla na kalendář. Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a...

Autor : dne 10/23/2008 | Z křídel můr | 0 komentářů

3. kapitola – Sítě se stahují

Zase si užíval jednu z těch vzácných chvilek štěstí s Nilsou. A byli netaktně vyrušeni. „Pane, přijelo Nesvětlo! Chce s vámi mluvit?“„Jakou má podobu?“ zeptal se, protože věděl, že jeho nepřítel může vypadat tak, jak se mu zrovna zachce. Když ho viděl naposledy, byl to zkušený válečník. Jak asi přišlo dnes? „Je to…žena, pane.“ „Hned jsem tam. A ty tady zůstaň!“ usadil dívku, „Nemusí o tobě hned vědět.“ Ušklíbla se, ale zase si sedla. On odspěchal dolů do sálu a usadil se ve svém křesle. A pak vešla žena. Vysoká a krásná k neuvěření. Volné černé šaty, pletence havraních vlasů, světlá jemná pleť a hluboké oči barvy noční oblohy se zdály bez jediné chybičky. Něco mu říkalo, že je zlá, ale přesto se...

Autor : dne 10/23/2008 | Dědictví ohně - D | 0 komentářů