Dům dveří
Moje závěrečná esej z Literárního semináře.~prolog~ Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře a za nimi další dvoje. Jedny bílé, jedny černé. Na bílých bylo napsáno Život, na těch druhých Smrt. Ano, "ty druhé", tak se jim říkalo, protože se nikdo neodvážil vyslovit jejich název. Zvenčí byl dům tak malý, až jste nabyli dojmu, že černé i bílé dveře vedou zase ven. Samozřejmě to tak nebylo. Říkávalo se, že pokud máte nějaké zásadní životní dilema, Dům dveří vám jej pomůže vyřešit, ale za velmi vysokou cenu. Tohle také bylo psáno na vstupních dveřích, i když trochu starším jazykem, ale smysl to dávalo stejný.Zkuste si představit celou tu scenérii. Kraj lesa, zdánlivě...
Tripletto pro slečnu Terakowskou
Tripletto pro slečnu Terakowskou. Slečna Terakowská Nenávidím úterý. Pokaždé to znamená jediné. Dlouhé nudné porady v práci. Mám šéfa, který má ten nejnudnější hlas na světě. Strašně se to táhne.Naše protáhlé obličeje vybledly a pozbyly všechny stopy po pracovním nadšení a elánu, o jehož důležitosti nám právě pan Zamordowski sáhodlouze rozprávěl. „Vlastní zájem, elán a pracovní nasazení vašich podřízených, to je to, oč tu běží…“Nevypadá to, že by ho někdo poslouchal. Dokonce se zdá, že pan Zamordowski neposlouchá ani sám sebe.Slova kolem nás volně plynou. Jako neviditelné koráby brázdí prázdnotu našich myslí a občas si, dovolí uvíznout na mělčině našich ušních boltců.Pan Zamordowski snaživě poskakuje, rozkládá...
Za lepší budoucnost
Blízká budoucnost. Rozhodnutí národa o stavbě amerického radaru na území naší republiky bylo zfalšováno a záhadně se ztratilo. Jak se ovšem ukázalo, americké vládě toto zdaleka nestačilo a postupem času si získává důležité funkce v naší zemi. Někteří politici zastávají jejich názory dobrovolně, jiní k tomu byli donuceni. Situace v běžném životě se zhoršuje. Angličtina vítězí nad češtinou. Kdo chce sehnat dobré místo, musí být spíše Američan, nežli Čech. Lidé se bouří, ale je jim to málo platné, nemají nikde zastání. Tedy… zatím… ,,Odpusťte pane, zhřešila jsem,“ promluvil rozechvělý hlas ženy středního věku k mřížce. ,,Jen povídejte, sestro. Svěřte mi své hříchy, uleví se vám,“ odpověděl kněz již tradičně. ,,Zabila jsem člověka..,“...