Lena a Nel

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla nádherně zdobená hala. Ale prázdná. Jen pavučiny vyplňovaly místo závěsů. Všude byly střepy z oken a ticho. To ticho tam bylo už pět let. Přitom kdysi se tady ozýval smích. Na chodbách pobíhaly děti. Z kuchyně se linula nádherná vůně. Ve dvoře štěkal pes a honil slepice. Teď byl dvůr pustý a zarostlý trávou. Les pomalu prostupoval do domu. Když tu se náhle zval klapot kopyt. Jezdec seskočil z koně a opatrně prošel kolem vstupních dveří, které visely už jen na jednom pantu. Minul halu a zamířil do kuchyně. Zastavil se až u pece. Strčil ruku do otvoru, kterým kdysi vkládali do pece chléb. Chvíli tam šátral a nakonec vytáhl balíček zabalený v...

Draci

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrývali dva nádherní draci. První měl krásnou zlatou barvu, která v záři slunce krásně zlatě jiskřila a druhý byl temně černý jako sama noc, a když na jeho šupiny zasvítilo slunce, tak se mu na celém tělo rozzářilo milióny malých hvězdiček. Jak svítí dračí tělo v záři slunce však dlouho nikdo neviděl. Ptáte se proč? Tak to je dlouhý příběh, ale jestli chcete, tak vám ho budu vyprávět. Pohodlně se usaďte a začínáme. V dobách dávno minulých byl svět o hodně jiný, dá se říci, že dokonce lepší než dnes. Volně v něm žila podivná stvoření od obřích duhových hadů, přes ryby, které byly schopny dýchat vzduch, až po výše zmíněné obrovské draky. Drakům...

Nevětsa

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi byla docela obyčejná místnost. Možná až na to, že byla neobyčejně zařízena. Neobyčejně chudě. Uprostřed stůl s vyspravovanýma nohama, kolem tři židle s odřeným světle zeleným lakem, v koutě kamna a nad nimi police s pár otlučenými hrnci. A přesně tady, lépe řečeno mezi policí a kamny právě spala mladá dívka. "Nevětso?" Otevřenými dveřmi do místnosti proudil studený ranní vzduch. "Pojďte dál, pane. Určitě se tu najde kousek chleba a možná i sýr. Doufám, že vám nevadí plíseň," usmálo se drobné zrzavé děvče v chlapeckém oblečení na potulného filozofa. Pak se s krajně nepříčetným výrazem otočila ke kamnům. "Nevětso vstávej,...

Ďábel lesů

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrývalo mnoho lidských příběhů, prostých a krásných ve své jednoduchosti, ale také sváry a neštěstí, jenž nedaly klidu ani na věčném odpočinku. Bylo to podivné místo zahalené tajemstvím neodbytně vnikajícím do citlivé mysli. Ač prostá chaloupka vzbuzovala majestátnost velkolepých sídel královských. Šlechetnost sálající z jejích zdí šlechetností srdce obyvatel zdala by se býti kdyby posledním nájemníkem nebyl starý podivín, vyhoštěnec společnosti, člověk nevábného vzhledu a celkově odpudivého vzezření. Říkávali mu pán Kočičák po jeho ubohých znetvořených kočkách, kterým denně neléval mléko a vařil poloshnilé brambory, poněvadž byl chudý a nikdo...

Christine

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … Christine stála před těmi dveřmi. Svýma jasně zelenýma očima si je prohlížela a několikrát musela odhrnout prameny svých dlouhých hnědých vlasů, které ji spadaly do obličeje. Svými tenkými rty neslyšně pohybovala jako by vždy chtěla promluvit a poté si to rozmyslela. Jemnou rukou se dotkla dveří, které se zdály být chatrné, nicméně byly vcelku bytelné. Byly zřejmě z dubového dřeva, na některých místech však byly už zchátralé. Klika byla z nějakého zrezlého kovu, na ní se stáří poznamenalo taky. Christine zaslechla za dveřmi hlasy, proto uchopila za kliku a pootevřela. Tím malým kouskem však nic nezahlédla, proto se odhodlala otevřít víc....