Vězeň
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Daleko, až na samém konci světa, žil jeden osamělý čaroděj. Jeho domov obklopovalo moře a vlastnil jen jeden malý domeček, v němž měl postel a židli. Když mu bylo smutno a chyběli mu lidé, tak vytáhl židli a vyprávěl moři o svém životě, než byl uvězněn zde na tomto ostrově. Povídal mu o tom, jak nebyl dobrým člověkem a tak ho tu ti, jež před ním chránili ostatní, uvěznili a vzali mu hůlku. Říkal mu, jak jej matka v dětství opustila. Občas i plakal. Po mnoha dnech, kdy moře tiše naslouchalo, tak uznalo, že je napravený a ustoupilo před ním. Redakční úpravy provedla Helenia...
Nejčernější můra
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Uléhám k spánku, noc přebírá vládu, neklidnými sny se tápavě kradu, cosi divného budí mě k ránu, jako by lil vodu ze džbánu. Vyhlédnu z okna a jímá mě hrůza, zahradu venku pokryla divá blůza, masa vody vystoupila z blízké řeky a vydává bublavé a hlasité skřeky. Právě chopila kůlnu do svých pracek, před sebou tlačí kdejaký klacek, kterým zapře se a bere vše, za oknem dělá se mi mdle. Utíkám vstříc té hrozné síle, která urazí v mžiku celé míle, otvírám dveře a náhle ztuhnu, tak tak že před tou divoženkou uhnu. Valí se dovnitř, do rohů se vleje, bublá a skučí a nepěkně kleje, tlačí mě k schodům na půdu, lidičky, co je to za zrůdu? Stojím na střeše, kol voda je všude, co se mnou probůh jenom bude? Zběsilého živlu jsou...
Ledová náruč
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je mi devět, když stojím na okraji říčky a sleduji to otravné mrňavé stvoření, jak z dřevěné lávky vedoucí na druhou stranu řeky krmí kachny kousky chleba. Nechci tady být. Měl bych být s kamarády, ale místo toho jsem uvězněn s tímhle… špuntem. Protřesu ztuhlé ruce a zastrčím je do kapes v naději, že je uchráním před chladným listopadovým větrem. Špičkou boty bezděčně kopnu do hromádky spadaného listí, a pro jednou je mi zcela ukradené, že se zašpiním. Neměl bych tu být. Copak jsem já snad rodič? Prosil jsem se o sourozence? Občas zvednu pohled k radostné dětské tvářičce a nechápu. Nechápu, co vidí na těch opeřencích, chlebu, a proč tady oba stojíme, zatímco nám dešťové kapky padají za krk. Jsou studené...
Promáčený pavouk
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kapka vody z nebe spadla na velká pavoučí kusadla. Pavouček je promáčený, celý den má hned zkažený. V duchu proklíná hnusné deště, které mu teď brání v cestě. Další kapka dopadá, víc zkažená nálada. Pavouček slzy roní, pak pod deštníkem hlavu skloní.
Vedro trávím u vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kap, spadla mi z prstu u nohy kapka zpět do jezera. Bylo vedro k padnutí. Na slunci jsem se smažila, pražila, umírala jsem. Proto taky ten pobyt u vody. Byl tu klid, až neobvyklý. O tomhle místě téměř nikdo neví. Ostrůvek, na němž jsem, je vlastně ukrytý v otevřené části jeskyně. Proto to vedro. Cesta sem je jinak až neuvěřitelně studená. Ale mně se tu líbilo, mít soukromé koupálko je přeci něco. Stoupla jsem si na břeh miniaturního ostrůvku, zhluboka se nadechla a skočila šipku. Žbluňk. Že jsem skočila špatně a bez přemýšlení, mi došlo brzo. Tělo našli za týden.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
