Justiční omyl

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Svatá inkvizice, vážení kouzelníci, upalovala kdysi ženy na hranici. Ženy zlé i ženy hodné, trocha osvěty určitě i dnes bodne. Stačilo si na procházku při měsíčku vyjít. Nebo třeba svoji krávu pětkrát denně dojit. Záminka se hodí každá k upálení nevinné, inkvizitoři věří pevně, že pán bůh jim promine. Že prý je to čarodějka, tvrdili jí od úterka. Přemýšlí však nejvíce, kdo nakrmí slepice?! Všichni jim to uvěřili, hranici jí postavili. První sirka, druhá, třetí, u kůlu se mudla potí. Vatra vesele plápolá, oheň tělo halí. Spravedlnosti se už nebožačka nedovolá, proti soudobé justici jsme malí. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ohnivé drabble od Claire

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Sedím si pohodlně v kruhu z kamení. Dívám se neviditelnýma očima na muže v tričku a šortkách, který sedí na velkém kmeni jen kousek ode mne. Skoro se ho mohu dotknout svými ohnivými jazyky. Vypadá možná trochu smutně. Možná proto, že je sám. Bere polínko a krmí mě. Pochutnávám si na něm a ten smutný samotář slyší mé labužnické praskání. Mohl bych mu ublížit, ale nemám k tomu žádný důvod. Namísto toho ho hřeji a dělám mu tichou společnost. Bere kytaru, usměje se na mě a začne hrát, abychom tu neměli tak velké ticho. Zpívá, já svítím, práskám a poslouchám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Ohnivá báseň od Indris

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Živel jsi starý, staletí znám, lidem dlouho odpírán, za bouře zrozen, na zem dán, dobrý sluha, špatný pán. Místnosti temné osvětlíš, tma musí hledat jinou skrýš, z jisker se plamen vykřeše, k naší velké potěše. Barvy různé oblékáš, rudou se žlutou protkáváš, tu přidáš odstín nachové, jíž zdobili se králové. K nebi již stoupá šedý dým, z něj budoucnost ti vyvěštím, nad hlavou hvězdy zazáří, až oči divem přechází. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Z deníku Vendelíny Výstřednice

Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nad krajem tma se snáší, všechno světlo odtud plaší, však jedno místo osvětlené, zcela lidmi přehuštěné. Uprostřed náměstí hranice, na ní snad nějaká světice oblečená v černém hávu, neslyší pod sebou tu vřavu. Oči mám zavřené, nevnímám hlasy, nikdo tu netuší, co stane se asi, chci si užít tuhle chvíli, energii do žil mi vlili, zbožňuju ohně záři, zbožňuju, jak plameny se tváří, když olizují moje tělo, dítě ve mně by ještě chtělo hrát si s tím rudým míčem, ne, pro mne oheň není kýčem, já jsem jeho věrná kráska, nás pojí nekonečná láska. Před hranicí diváci křičí a plameny po těle jen syčí, když nastává okamžik ryzí, ta dívka najednou mizí. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Oheň z pohledu nudlovouse

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň z pohledu nudlovouse. „Oheň, toť zapeklitá věc. Onehdá jsem vařil nudle. Normálně jsem křísl křesadlem a odletěla jiskra. Do mých krásných vousů. Tak jsem se ji snažil zaplácnout, aby mi je nespálila. Když tu jsem uslyšel chichotání. Kouknu se líp a ona je ta jiskra snad živá.“ „A byla?“ „Nu jo, byla. A ještě pořád je. Koukněte tudlenc do kamen. Má tam zařízený útulný pokojíček. Já jí tam přidávám dříví a ona mi pomáhá vařit ty nudle.“ „Jé, ta je hezká. A můžu si šáhnout? ……… Aúúúú!“ A z toho plyne ponaučení: když budete sahat na oheň, spálíte si prsty. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/09/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů