bingo

Kapky vody padaly do jezera a já jsem se nad něj nenápadně nakláněla. Kapuci jsem si stáhla víc do obličeje a klepala jsem dál vytrvale kosu. Podzimní dny byly chladné a vítr foukal už velmi studený, navíc jsem takhle nad jezerem už stála dobrou půl hodinu. Zebala mě hlavně hlava, která byla zoufale už řádnou chvilku plešatá, ale stále převládala nejistota do neznámých končin jezera skočit a popasovat se s tím, co by tam na mě mohlo čekat. Chodím se k jezeru dívat často – za sluníčka, za deště, ráno i večer, ale vůle a odvaha mi chybí. Hledám v sobě kapku nebelvírské krve, ale bohužel té mi nebylo dáno do vínku. Zbaběle se otočím zády k jezeru a ke kapkám deště, které mi stékají po obličeji, se přidají i slzy. To neumím zatnout zuby a překonat se? Ani když jde o dobrou věc? Zdá se, že ne.

Můj příběh je už hodně starý. Ale miluji ho. Vypráví se v naší rodině každý rok o Vánocích a pokaždé v něm nacházím něco nového, co jsem ještě před rokem nedokázala slyšet, nebo přijmout. 

Ten příběh je o síle mysli, touze, víře a odvaze překonat všechny překážky. Je i o lásce ke svému poslání a dosažení cíle, za všech okolností. 

V odlehlém, mlhou zahaleném údolí uhnízděném hluboko v srdci černém hustém lese žila samotářská a tajemná čarodějnice jménem Seraphina. Byla známá po celé zemi pro svůj jedinečný a mocný dar – oko čarodějnice. Seraphinino oko se nepodobalo žádnému jinému, protože mělo schopnost vidět za hranice obyčejné říše, do světa magie a záhad.

Otevřu oči. Přivítá mě bolest hlavy a oranžová mlha. "Marku?" Nic. Hlavně nepanikařit. Soustřeď se na realitu. Jak jen to bylo? Pět věcí, které vidím? Vidím jen tu zatracenou mlhu!

Elsamir bol veľmi neobvyklý chlapec. Veľa času trávil v knižnici, zaujímal sa o symboly a rôzne artefakty. S rodinou tiež veľa cestoval po svete, preto sa dohovoril štyrmi jazykmi a spoznal sa s mnohými ľuďmi. S niektorými si pravidelne dopisoval, či vymieňal pohľadnice. Fascinovali ho rozdiely medzi jednotlivými národmi a snažil sa o nich zistiť čo najviac od svojich priateľov po celom svete.

Další den, který se blížil ke konci, další prádlo, které potřebovalo nutně sprchu a další chlapcova návštěva prádelny, aby si své oblečení vypral. 

Freya opatrně rozbalila krabičku čokoládové žabky a zkušeně po žabce hmátla, aby ji nacpala do pusy. Ač se snažila být nenápadná, někdo si jejího počínání přeci jen všiml a celou síní se najednou nesla zpráva, že Freya onu žabku snědla. Sotva stačila olíznout poslední cukající se nožku, už se do dveří síně valila madam Barbara. Funící jak lokomotiva a rudá jako kolejní znak Nebelvíru, vybafla na mladičkou studentku.

Kapky vytrvale narážely do všeho, co jim stálo v cestě. Poskakovaly po listí a snažily se hustým porostem proklouznout i na to poslední relativně suché místo pod stromem.

Aurora a Jack se vzájemně ohřívali. Bylo léto a déšť byl svým způsobem vítanou změnou. Oba už měli plné zuby pálícího slunce a prachu cest, který se se škodolibou radostí mísil s jejich potem. Mrholení by jim ale bohatě stačilo. Takhle bude všude hnusné, mazlavé bláto. Navíc se citelně ochladilo, zvedal se vítr a Aurora věděla, že i dnes by se Jack rád vyhnul rozdělávání ohně. Noc bude zajímavá.

Barbara zobrala do ruky jeden zo žltých papierikov. Bola už tma, ale vďaka svetlu z plamienkov videla jasne. Roztvorila papierik a potichu si ho prečítala.

"Dobre, to nie je také ťažké. Pripravení?" Pozrela na svojich štyroch kamarátov, ktorí sedeli spolu s ňou okolo táboráku. Oliver a Peter sa zahmýrili na mieste, akoby sa pripravovali na štart. Peter si afektovane vyhrnul rukávy, Oliver sa sústredene nahol dopredu s pohľadom lovca. Simona a Petra pri pohľade na nich vybuchli do smiechu.

Podívala se na své ruce plné mozolů. Ušmudlané od hlíny, popraskané od tvrdé práce, plné drobných škrábanců. Věděla, že podnikat s plody škrtidubu bude náročné, ale nebyla si jistá, zda byla připravena na toto. Péče o škrtidub je velmi náročná a mít jich plné tři skleníky, to je práce na celý úvazek. I část volného času.