Hněv
Z pera Cally Torové. -*- Hodil o zeď několik talířů. Všechny postupně dopadly ve střepech na zem. Rozhlížel se, co by ještě mohl rozbít, ve tváři úplně rudý. Na nic nepřišel, a tak jen prásknul dveřmi a odešel. Z rohu ze stínů se vynořila drobná postava, která sklidila střepy a vyhodila je. Povzdechla si nad ním, ale stejně neudělala nic, čím by to změnila. Věděla, že když ho ovládá vztek, tak to nemá cenu. Až se uklidní a přijde moudřejší, tak pak s ním bude moct mluvit. Bylo jí líto, že má něco takového nad jejím dítětem až takovou moc. Jenže lítost v tomhle nestačila.
Zoufalství
Z pera anonymního autora. -*- A tak stál na vrcholku skály, kámen k noze přivázaný. Otáčel se za vesnicí, kde byla ona. Žila. Veselá, nádherná s úsměvem na tváři s jiným mužem, který si ji nezaslouží. Jak si ho mohla vybrat? Nebyl dost dobrý pro ni, ani pro tuto zem. Už má místo jinde. Ona byla na něj taková zlá, stejně jako jeho osud. Kde je co na životě dobrého? Řeka je studená, vítr mu čechrá vlasy a jakoby na něj volal: „Už skoč, už konec trápení!“ A on. Už bez myšlenek s klidným pocitem, vrhl se do vln s vidinou, že jde za lepším.
Spravedlnost
Z pera Theresy Meyers. Spravedlnost má mnoho podob. Jedna paní, nazvěme si ji paní S., se snažila z důvodu domácího násilí rozvést se svým manželem, který ji opravdu týral, jak fyzicky, tak psychicky. Soud ovšem její žádost považoval za neopodstatněnou a nerozvedl jí. Ona se nešťastná vrátila s manželem domů. Ten večer ji znovu zmlátil a urážel, jak jen mohl. V noci jej ovšem navštívil duch. Tento duch jej celou noc strašil, děsil, hrozil mu, že se bude vracet každičkou noc, pokud nenechá svou ženu na pokoji. Následujícího dne to byl právě on, kdo podal žádost o rozvod, které bylo vyhověno. Spravedlnost byla...
Upřímnost – Nezávislá poradkyně
Z pera anonymního autora. „Co tyhle?“ „Ne, ne, ne, proboha, ty ne!“ „Vždyť jsou pěkné, a navíc nestojí moc—-“ „Ale vypadáš v nich jako selka,“ odtušila Helena věcně. Sandra si povzdechla a začala se soukat ze šatů. Helenu znala už roky, byla správně trhlá, akční a upřímná… někdy až moc. „A tyhle?“ „Vůbec, žlutá není tvoje barva!“ „Není?“ „Ne, vypadáš v ní nemocně.“ Copak by tě zabilo říct, že mi to šíleně sekne? mručela si Sandra pod vousy. Zkusila si šestnácté šaty. Docházela jí trpělivost. „Tak co?“ Heleně se rozzářily oči. Nadšeně zatleskala. „Parádní! Pecka, fakt! Filip se do tebe zamiluje na první...
Láska – U Anděla – XIV.
Muzikál z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Sally se připravuje na svatební obřad. Do místnosti přichází poutník – její snoubenec. Sally: „Dnešek bude krásný, všichni ať slaví“ poutník: „Nechť jsme my dva jenom zdraví!“ Sally: „Zdraví, štěstí, lásku.“ poutník: „Beru si dnes velkou krásku!“ v rudé komnatě se nachází tři služebníci poutníka. Nemůžou se dočkat obřadu. Konfus: „Sako škrábe, kalhoty škrtí“ Marius: „Neříkej! Prý ocas drtí?“ Rumius: „Udělej díru, ocas strč ven.“ Konfus: „To né, to bych dělal celý den!“ Marius: „Nevěstu vyděsíš, co pak?“ Rumius: „Bude rudý jako rak.“ Konfus: „Asi zůstane tam!“ svatebčané stojí v hostinci U Anděla a čekají na obřad Sally: „Kostel by byl lepší, co se dá dělat!“ poutník: „Snad do kolečka běhat?“ Marius: „Fuj!...
Píle
Z pera Princess Star. Ta neovladatelná závist ji donutila přestat lenošit a znovu se pustit do učení. Naštěstí její nicnedělání netrvalo příliš dlouho a tak nebyl zas až takový problém dohnat látku, která byla potřeba. Pilně se připravovala na každou další hodinu, domácí úkoly vypracovávala již v den zadání a dokonce i učebnice pročítala napřed. Což by bylo jistě skvělé, kdyby to ovšem nebylo jen z toho důvodu, aby neměla čas na Abihu. Díkybohu si však brzy uvědomila, že Abiha je její nejlepší kamarádka a nic špatného Betty neprovedla. A hlavně nemohla popřít to, že jí její nejlepší kamarádka chybí. Takhle to nešlo...
Obžerství
Z pera Nebelbracha Mechachy. „A když už budeš venku, kup knedlík,“ zavolala na něj ještě manželka. Vyřídil, co potřeboval, a šel do obchodu. Cestou narazil na prodejce zmrzliny: „Citron, posolená pistácie, černá čokoláda a višně v čokoládě.“ Sedl si na lavičku a lízal. Za chvíli byl u pultu opět: „Růžový grep, solené karamelové máslo, mojito a moruše.“ Po deseti minutách si poručil: „Červený meloun, granátové jablko, mascarpone s malinou a stracciatella.“ Dolízal a zarazil se. Nemá už peníze na knedlík ke guláši! Nevadí, mají doma dva bochníky chleba, jeden sní on, žena si ukrojí z druhého. A zítra se pozvou na oběd ke...