Závist
Z pera Cinexe Star. -*- Neřest, která je zakořeněna někde hluboko v každém z nás. Závist je možná i přirozený jev určitého chtíče a pocitu nedosažitelnosti nějaké věci, nebo zážitku. Myslím, že to zná každý. Určitě jsme si někdy řekli: „To mu závidím, to bych chtěl taky.“ A to je vlastně už samotná závist. Je pravda, že někdo závidí opravdu vše a ničí si tím život, protože pro dosažení daného cíle nedělá vůbec nic a jen se v oné závisti utápí. Věřím, že existuje ale i zdravá závist díky níž se dokážeme posunout dále. Dejme tomu, že je to to samé, co chtíč někoho překonat.
Střídmost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Olivie pocházela z bohaté rodiny, ale to jí nezajímalo. Ona chtěla žít svobodně, nezávisle a užívat si všeho, co jí mohlo udělat radost. Flámovala, brala drogy, holdovala alkoholu a byla jako utržená ze řetězu. Rodiče už nad ní zlomili hůl, ať si dělá, co chce. Oddávala se chvilkovým radovánkám a neznala mezí, až do osudného dne, kdy ji opilou srazilo auto. Po probuzení v nemocnici konečně prozřela. Najednou viděla svůj život v nových barvách. Začala žít zdravě a střídmě. Vrátila se domů a stala se z ní hodná, zdrženlivá a vnímavá dívka, která si vážila všeho dobrého, co může mít.
Lakomství
Z pera Cally Torové. -*- Schovala se s čokoládou do svého pokoje. Věděla, že by se měla rozdělit i s mladším bráškou, ale proč? Raději ji snědla celou sama, aby si náhodou někdo nevzal ani jediný kousek. Odmítala se dělit a její bráška nechápal, kde se to v jeho sestře vzalo. Bylo mu to líto, rodiče je vychovali stejně a on nevěděl, kde se stala chyba a její přátelskost se proměnila v chlad a nepřístupnost. Postupem času se k tomu přidalo i lakomství a on teď klepal na její dveře. Nechtěl čokoládu, chtěl zpátky sestru, kterou znal a měl rád. Neúspěšně. Bohužel ho poslala pryč.
Zoufalství
Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Je to slastný okamžik. Nejsem, nedýchám. Kolem mne jen tma. Jen mne nenuť brečet. Ne, dneska ne. Dneska jsem mrtvá. Je čas se usmívat. Zeširoka. Vesele! Už se přece nemůže nic zlého stát, ne? Už nikdo neodejde. Už se nic nerozbije. Usmívej se. I když třeba nemáš půlku ksichtu. Ses taky nemusel střílet do hlavy. Polib mne. Ne, opravdu. Polib mne. Oči ti lezou z důlků. S rozkoší se jimi proplétají červi. Ach, no není to krásné? Prý nás sem zaválo zoufalství. Nad životem. Nad světlem… Ale koukni, není to nádhera? Necítím žádnou bolest ani smutek. Konečně můžu otevřít...
Cudnost
Z pera Cinexe Stara. -*- Co se týká samotné čistoty duše, nesmí se v tomto ohledu zapomínat na cudnost. Ta je mnohými považována za ctnost, přitom v paradoxním příkladu můžeme vidět, že pokud by cudností „trpěli“ všichni, lidstvo jako takové neexistuje. Záleží v jakém úhlu se na samotný problém podíváme, ale přeci jen, je to ctnost jakási podivná, protože za mě se to jako cudnost nepozdává. Je ale mnoho lidí, či profesí, kde je cudnost vyžadována a je na ní brána velká zřetel. A to, jestli to oni lidé dodržují, to je již na jejich vlastním uvážení, zdali náhodou nepřetváří cudnost v onu známou neřest.
Lstivost
Z pera Simelie Mallorny. Vše bylo připraveno a stačilo, aby získal jediný podpis. Stará čarodějka byla snadným cílem, již neuměla číst a on oplýval šarmem, který mu pomáhal z lidí vymámit veškerý jejich majetek, aniž by si toho někdo všimnul. Naposledy použil šarm na svou poslední oběť a přisunul jí dokumenty blíže. Ta ani na okamžik neváhala a s úsměvem mladíkovi podepsala vše, co si žádal, aniž by si pořádně přečetla, oč jde. Za pár minut už mladík vycházel z domku stařenky a v duchu si spokojeně mnul prsty a plánoval si, jak s nově získaným majetkem naloží. Dnes si opravdu velmi dobře...
Cudnost
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Lesní král rád s družinou satyrů přepadával nymfy, když se koupaly. Kradli jim roucha a naoko rozzlobené nymfy s nimi dováděly. Jednou si král všiml žínky, která zůstala ve vodě, jen hlava jí vykukovala mezi lekníny. Divil se, že jí společnost krále lesa není dost dobrá. „Vážím si tě, pane, ale má nahota není pro zábavu tvých satyrů,“ odvětila. Nymfina cudnost králi vrtala hlavou ještě dlouho. Když si uvědomil, že ho pro myšlenky na ni společnost jiných víl netěší, jal se ji vyhledat, aby si s ní mohl znovu promluvit. Později znovu a pak znovu. Nakonec ji učinil svou...