Šok pro Kláru 4. – 1/2
Příběh Kláry rozvíjí se krásně, tentokrát v podobě básně…Alena s Romčou pikle kují, velkou oslavu strojí. Nebude to žádná bída, účast slíbila celá třída. Romča se moc těší, lampiony věší. **** Teď se přeneseme do Peřimova, Klárčina budoucího domova. Tam pod velikou vrbou, Zuzka s Milkou drbou. Zuzka s Milkou nevědomky, budou Klárčiny sousedky. Děvčata nade vše milují koně, na ranči v Mříčné starají se o ně. Něco se zřejmě děje, někdo se stěhuje, neboť k vedlejšímu domovu nová cesta, patří teď rodičům holky z města. Redakční úpravy provedla Janel...
Dopis zmáčený slzami
Seděla na lavičce zasypané padajícím listím, oči zvlhlé od slz, a v rukou složený dopis. Přemýšlela o životě, času, který jí ještě zbývá, a přemýšlela i o Michalovi, o klukovi, který jí tak strašně moc ublížil, ale kterého nadevše milovala. Byl už to dobrý půlrok zpět, co se spolu ruku v ruce procházeli podél stříbřitě zasněženého jezera, ale ona si tu chvíli pamatovala jako by se stala před pár okamžiky… Bylo časně k jaru, na loukách a polích ještě ležel sníh a vítr hvízdal v holých korunách stromů. Byla sama doma, když náhle zazněl zvonek. Rozeběhla se ke dveřím a rychle je otevřela. Tušila správně. Za dveřmi stál Michal. Rychle se mu vrhla kolem krku a prudce políbila. On však její polibek s takovou vášní neopětoval. Jen ji lehce políbil a beze slov...
Pád masky
Co ukrývá maska? Čtěte a hned to zjistíte. „Neee!“ její hlas přehlušil šeptající dav a vznesl se vysoko nad něj. Naplněn děsem a beznadějí zapudil jakýkoli jiný zvuk a hluboce se zaryl do srdcí přítomných. „Zadržte,“ pokynul mladý šlechtic na kata, který beztak při tom žalostném zvolání zadržel svou ruku na táhlu šibenice. „Věděl jsem, že přijdeš,“ ušklíbl se šlechtic. Dívka mu věnovala krátký, zato však nenávisti plný pohled. Takový, po kterém by většina lidí jen velmi špatně usínala, jemu to však bylo jedno, jen jeho úšklebek nabyl na intenzitě. „Mám pro tebe jistou nabídku, ó krásná Enedith,“ řekl po notné chvíli tónem, při kterém se jí obrátil žaludek. Znechuceně na něj stočila pohled, nečekajíc nic dobrého....
Polámaná křídla
Střípek poezie od Emmy Lay Sparkové.Na tvrdou zemi dopadla kapka, propila se, až zmizela docela. Nad nebem stáhla se mračna, přikryla padlého anděla. Oči plné bolesti a hněvu, poslední tóny rekviem Melodie hraná beze zpěvu, loučí se se svým životem. Ruce, co v pěst se zatínají, nohy, co marně hledají zem, plameny svíčky skomírají, poslední prosba – poslední tichý sten. Na tvrdou zemi dopadla kapka, krvavá strůžka mezi křídly. Jak bezvýznamná mapka, táhnoucí se pekelnými vřídly. Bílé šaty na cáry roztrhané, na těle jizvy jak rozeklané břehy, ruce ke kříži připoutané, těžkými, kamennými hřeby. Naposledy zvedá hlavu, anděl modlící se za svou spásu. Na krku dřevěný kříž, okolo něj jen matná mříž. Klec, ze které není úniku, kam zavřeli divokého tvora, blíží se...
Z paláce Šalamounova: Láska
Na restauraci dalšího poškozeného svitku, který se podařilo objevit v tajuplném Šalamounově paláci, se podílela Nayren deClair. * Den co den jsem se za sluncem točila. Bouře i krásné dny jsem přežila. Mé sestry, které mě obklopovaly, byly mou jedinou rodinou. A pak přišel ten den. Bylo krásně a slunce na nebi bylo nádherně jasné. Na obloze se neskvěl ani jediný mráček a skoro se zdálo, že je to den jako každý jiný. Ale to jsem se mýlila. Přišel ke mně a k mým sestrám krásný mládenec a krutě nás odřízl od naší matky země, se kterou jsme byly spojeny. Mě a mé sestry svázal do kytice a odnášel nás od našeho domova a od zbytku rodiny. Jsme Slunečnice a proto ani hlásku jsme nemohly vydat. Nesl nás daleko, až k jednomu starému hradu, kde nás položil na zídku spolu s...
Z paláce Šalamounova: Krajina lesů
S restaurováním dalšího svitku pomáhala Gabriela Grodin. Byla noc. Temnou postranní uličkou, jen slabě ozářenou svitem měsíce, se mihl stín. Tiché kroky se zastavily až u jedněch dveří. V téhle uličce jich bylo několik. V celé čtvrti pak spousta. Za takovými dveřmi v takovýhle uličkách žili lidé, jimž osud, štěstí nebo zkrátka někdo jiný v životě nepřál. Mnoho z nich žilo představou, že tohle je jen začátek. Věřili že se jednou budou mít lépe a vybřednou jednou provždy z toho bahna. Jenže dny ubíhaly, roky plynuly a lepší život, ve který tak doufali, se jen víc a víc vzdaloval. Pak se ti,co si nevzali život, vzdali svých snů a zatrpkli vůči všemu a všem. Falešná vidina lepšího života jim vzala šanci radovat se z toho mála co v životě měli. Upoutali se k...
Pošetilost
„Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.“ Euripidés Již odmala jsem o ní slýchala. Všichni si o ní vyprávěli a jejich slova byla pronášena s takovou posvátnou úctou, až mi z toho často běhal mráz po zádech. Přitom to bylo tak ubohé. Co je na tom vlastně fascinovalo? Myslela jsem, že to nikdy nepochopím. Jak šeredně jsem se ale zmýlila… * * * „Pospěš si, Evellyne,“ šeptla naléhavě má nejlepší přítelkyně. Znaveně jsme šplhaly vzhůru po skalním útesu, abychom spatřily to, o čem svět tolik mluví. Navzdory tomu, že na druhé straně útesu mělo být rozbouřené moře, se kolem nás vznášelo podivně nepříjemné ticho. Pouze přerývané oddechování mne a Arkády, mé věrné kamarádky, se linulo ztichlou noční krajinou. Bála jsem se, že nás...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
