DM 1 – Eillen
Noc s nepřítelem Byla mrazivá noc a on se musel rozhodnout. Vystřelit nebo ne? Lesem se ozvalo zavytí. Sklopil zbraň a nechal ho vejít do osvětleného kruhu. „Díky,“ zašeptal muž, když si přisedl k ohni. Stále byla možnost to s ním skoncovat. Byl praktický bezbranný. Ale jemu se chtělo spát. A někdo musel hlídat. Položil zbraň na zem, opřel se o strom a zavřel oči. Chtělo se mu tak strašně spát. Nechal se odnášet do říše snů. Ač byl právě s nepřítelem, pro tuto noc mu důvěřoval. Lesem se ozvalo zavytí a on věděl, že bude v bezpečí. I jeho společník potřeboval ochranu.
DM 1 – Lilien
Noc s nepřítelem Byla noc či byl den? On nevěděl, byl políben. Políbila ho ona, ta dokonalá a sladká dívka, která však jednu vadu měla. Na prsteníčku jí zlatý kroužek zářil! Jeden polibek, dvě slova a rázem je vše zvráceno… Už to věděl, noc byla! Z omámení ho vytrhl až křik dívky! Dívky, která na posledy otevřela ústa a zašeptala: ,,Sbohem.“ Poté už jen zahlédl dvě rozzuřené černé oči plné vzteku. Věděl komu černé oči patří, byl to muž dívky, která tu nyní ležela s nožem v srdci, v srdci, které patřilo jemu! Byl to ten, jenž ho teď pošle za ní! Nepřítel!
DM 1 – Wenai
Noc s nepřítelem Sever. Chladná a nehostinná země plná nepřátel. Byl jsem sem vyslán jako špeh v době hrozící války. Ale něco je špatně. Jsem tu tak dlouho, že ani nevím, kde je můj domov. Zde nebo na jihu u mých velitelů? Může za to ta včerejší noc. Velká noc oslavy přicházejícího léta. A ta dívka. Jak se smála a tančila. Sukně se jí točili a když jsem se ráno vzbudil v jejím náručí už nebylo cesty zpět. Karta se obrátila. Až to zjistí velení pošlou někoho z mé domoviny, z míst odkud jsem přišel, aby mě zabil. A pak on bude nepřítel.
DM 1 – Neferet
Noc s nepřítelem Autor: Neferet Slunce pomalu mizelo za horizontem dovolujíc měsíci nastoupit svou cestu. Na nevelkou mýtinu vstoupili dva válečníci, jejichž zbroj odrážela světlo měsíce. Stáli proti sobě, nehybně. Jeden z mužů zvedl hlavu hledíc na zářící měsíc. Z hrdla se mu vydralo divoké vytí. Úplněk. Jeho tělo se při prvním dotyku měsíčního světla začalo měnit. Formovalo se a přetvářelo, dokud na jeho místě nestál mohutný vlk. Druhý válečník jen stál a sledoval soupeřovu proměnu. Jeho oči rudě zazářili a špičáky odrazily světlo luny. Z jeho hrdla se vydralo nelidské zavrčení. Oba válečníci vykročili současně do pomyslného ringu, aby započali svoji noc s...
Vzpomínka na mě XIV.
Když jsem se probrala, slunce se už dotýkalo západního horizontu. Den uběhl stejně rychle jako můj život. Posadila jsem se a třela jsem si hlavu. Ležela jsem na místě, kde jsem zemřela. Narozdíl od prvního jsem svůj druhý pád přežila.Byla jsem zmatená. Věděla jsem, že jsem nezavinila žádnou nehodu. Rozhodně se mi nevybavovaly žádné kritické momenty. Bohužel jsem si ale nedokázala uvědomit to, z perspektivy které osoby se dívám. Byla jsem určitá osoba, pouze jsem nebyla ta, o níž jsem si myslela, že jsem. Byla jsem někdo jiný, někdo, kdo mě stále sledoval. Ale kam jsem vlastně patřila? Po chodníku ke mně přicházel Petr. Na sobě měl své obvyklé vyboulené bílé šortky, červené tričko a sandále. Vyskočila jsem na nohy. „Petře! Přihodila se mi spousta zvláštních...
Neskutečná povídka
Zavzpomínejme a vraťme se do roku 1952. Lze bezezbytku dodat, vraťme se do minulého století.Vláda komunistů nabývá moci a tehdejší „Vítězný únor“ pěkně šlape Čechům na kuří oka. Ale dost politiky. To není předmětem mého vyprávění. Vyprávění o tom, jak si tchán naběhl. Doba byla vcelku zlá. Od války kousek, lístkový systém a všeho bylo málo. I masa. A tak se shánělo, jak se dalo. Dnešní čtenář se možná na tyto řádky bude tvářit nedůvěřivě, ale přísahám, že jsou do posledního slova pravdivé. Můj otec pracoval v Komunálu, a protože v takovém podniku byla zaměstnána spousta bývalých znárodněných živnostníků, tak si všichni dost navzájem pomáhali. Nemusím vysvětlovat proč. Jednoho dne z kraje roku, v nastávající plesové sezóně, přišel za mým otcem Jarda....
Vzdor osudu
„Já ale nechci takový život. Chci být malířkou, cestovat po světě a poznávat jeho krásy. Podívej, tohle jsem malovala pro vás. To jsi ty a…“„Zbláznila ses!“ vykřikne zlostně otec a vytrhne mi z ruky kresbu, rozezleně ji zmačká a odhodí ji do kouta. „Ty si nebudeš diktovat, co chceš! Vezmeš si Jerryho, je to dobrá partie a co víc si můžeš přát. Po boku takového muže. Jsi moje dcera a musíš mě poslechnout!“ „Ne, tati. Já chci svůj život,“ bránila jsem se dál i přesto, že jsem se strachy celá klepala. „Zřeknu se tě!“ křikl otec. Matka propukla v pláč a snažila se ho uklidnit. „Ne, Johne, ne. Je to naše dcera. Naše malá…“ „Běž do pokoje!“ řekl mi otec rozzuřeně a já jsem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
