DM 41 – Anseiola
Proč zrovna já? Zdá se mi, že na mě leží celá tíha světa Mne nezachrání slova nebo dobrá věta Musím odejít hned, jak hlasy dozní Zmizet za hory a už se nevrátit Proč utíkat, snad zemřít bys měl Abys bolest v mých očích neviděl Až růže a prach nás přikryjou Proč tenhle pocit v srdci nosím?! Prázdná místa v duši – kdo je zacelí? Když skrápí je slzy Musím odejít hned A tebe nechat žít Tak ať už skonám, ať vezme mne k sobě Kdo volal mou duši z nebe k narození? Teď v pekle přežívám, v oparu ze sladkých slov Proč zrovna já?
DM 40 – Anseiola
Tajná závislost Jsem závislá Na slzách Na falešných přáních Na podrazech od přátel Na pomluvách Jsem závislá Na strachu Na noci Na střepech Na tobě Na nich A na ničem Na kafi Na kouři Na pozlátku Na prachách Na kráse Na cigárech Jsem závislá Jsem závislá A pomoc není Jsem závislá A žádné rozednení Jsem závislá Na mracích Na slunci Na bouřce Na větru Na blescích Na hromech Na lumpech Na vrazích Na hrobech Na krvi Na kulkách Na hlavách v prachu Udusaných Kdo jen má pochopení Pro mou malou vášeň? Kdo? Kdo jen ví Že smrt číhá ve...
DM 40 – Profesor
Tajná závislost Kolegové profesora von Draka 15. – Marek P. a slohovky Po ránu vládl ve sborovně stále ještě klid. Marek P. seděl u svého stolu a probíral se slohovými pracemi primánů. Po přečtení jedné mimořádně krátké si povzdechl a složil hlavu do dlaní, aby se vzpamatoval. „Zdravím tě, Marku. Neříkal jsem ti, že se nemáš nechat těmi dětičkami ničit?“ ozval se Daniel, když kolegu uviděl. Marek zvedl hlavu. Kupodivu se usmíval. „Mockrát. Ale tohle mne nezdeptalo. To je tak absurdní, že se musím smát.“ „Mohl bych se podívat?“ zajímal se Daniel. Marek mu beze slova podal papír. „Tajná závislost. Ty jsi jim zadal sloh ze Studenti čtou a píší noviny,...
DM 40 – Caitlin
Tajná závislost „Nechápu, jak se někomu něco takového může líbit! Taková blbost, kýč! Jaký pitomec vymyslel, že se upíři třpytí?!“ rozčilovala se dívka a její kamarádka ji pořád souhlasně přizvukovala. „Jen emočně nevyrovnaný krávy milují tu hovadinu Stmívání,“ odfrkla. Dopila kafe a rozloučila se s kamarádkou. Jen co došla do bytu, vrhla zasněný pohled na její obrovský plakát Edwarda Cullena. Vzala do ruky knížku Rozbřesk a jen se rozplývala nad tím, jak je ten upír úžasný. Ty medově bronzové vlasy a topazové oči. Ten jemně pokřivený úsměv. Chování pravého gentlemana. Vyznání lásky, které plynou z jeho úst. A jak nádherně se...
DM 40 – Janel
Tajná závislost. „Stejně nikdy nepochopím, jak můžeš být takhle vyrovnaná. Při tom všem, co se kolem děje…“ „Co se děje?“ „Eh? Kouzelníci se bouří, živnosti krachují, kdejaký maniak s hůlkou na tebe může zaútočit na ulici a máš velké štěstí, když denně nepotkáš alespoň jednoho mozkomora.. opravdu se mě ptáš, co se děje?“ „Ale ne. Musíš zůstat… nad věcí.“ Kamarádka jen zakroutila hlavou a vyrazila z kavárny ven. „Neumím to. Nechápu tě.“ Ale kdo ji vlastně chápal? Už dlouho se nikdo takový nenašel. Počkala, až zajde za roh, a pak vytáhla lahvičku uklidňovacího lektvaru. POZOR, ZPŮSOBUJE ZÁVISLOST, hlásala etiketa. Pořádně si...
Tvá nejlepší přítelkyně – III.
Dům je ještě pořád prázdný, uvědomila si Becka a zachvěla se. Honey lhala, když jí řekla, že se nastěhovala vedle. Závan větru zvedl prachový sníh a rozprostřel ho po dvorku. Holé stromy zachrastily a zaskřípaly a pak znovu mlčenlivě pozorovaly dům. Tmavý, tichý dům. Becka klouzala pohledem z okna do okna a hledala nějaké světlo, nějakou známku života. Ale starý dům se sněhovými závějemi navátými k tmavým stěnám a rampouchy visícími z nízké střechy přední verandy vypadal stejně prázdný a opuštěný jako v minulých měsících. „Jak je to možné?“ zeptala se Becka nahlas. Když se plahočila po zaváté cestičce k předním schodům pokrytým ledem, cítila, jak jí jde hrůzou mráz po zádech. Ve sněhu byly stopy, ale byly staré, zaváté odpoledním sněžením. Na prvním...
DM 39 – Anseiola
Kyselá pomsta. * Vzdám se všech nadějíA volám vzdušná oblakaAť si vezmou moji dušiVe dví jí rozervou Já vím, a milujiA jsem jedináKoho to bolíA jsem jedináKomu ještě záleží A proto je má pomsta hořkosladkáŘíkáš, že jsem čarodějka, co krade srdceCo ve snech drásá naděj do krveCo chodí v tmách po mrtvoláchA proto je má pomsta hořkosladká Když zavírám dveřeA tebe už vidět nechciDaleko od tebe, daleko od nichZavírám dveře, zavírám srdce A proto je má pomsta hořkosladkáKonečně volná, já křídla složilaA proto je má pomsta...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
