Pod vrbou

Další příspěvek do Li Shang-yinova šílenství. Téma: akrostich POD VRBOU. Autor: Linn Rose Lairová Ploužíš se tmou, O samotě nekonečné, Dost už, říkáš, s realitou! Víš, že tudy cesta nevede, Rozum však nepodvolí se citům, Bolest dál a dál přede Odolné pavučiny stínům, U kterých nikdy nevíš, co jsou zač.

Pod vrbou

Další příspěvek do Li Shang-yinova šílenství. Téma: akrostich POD VRBOU Autor: Alisma Bailly Fisto Příjemně zahrál sis na loutnu snů Odešly naděje dětských tvých dnů Dnešním dnem jsi již dospělý Vyraz teď na cestu předalekou Racci ti zapějí píseň svou Budeš pak v dálce bojovat s draky Ochutnáš první tu slasti, tu zvraty Ukrývat nemusíš nic pod vrbou

Tvá nejlepší přítelkyně – VIII.

Rozhostilo se hrozivé ticho. Zdálo se, že všichni ztuhli, jako kdyby byli na fotce. Na fotce z hororu. Oheň v krbu hlučně praskal. Někdo vykřikl. Pokoj se znovu probudil k životu. Becka byla jedna z prvních, kdo se k Jade dostali. Jade spadla hlavou dolů, hrudí na dort. Tmavá poleva a krémová náplň se rozstříkly po podlaze. Jade se nehýbala. Oči měla zavřené. Hlavu měla natočenou do podivného úhlu. Becka zvedla ruce k ústům a pokusila se potlačit výkřik. Rozezněly se hlasy. Polekané hlasy. „Dýchá?“ „Nehýbejte s ní!“ „Je při vědomí?“ „Jak spadla?“ „Zavolejte někdo na devětsetjedenáctku!“ „Kde je telefon?“ „Dave už volá!“ „Zavolejte někdo jejím rodičům!“ „Nehýbejte...

Pod vrbou

Další příspěvek do Li Shang-yinova šílenství. Téma: akrostich POD VRBOU. Autor: Anseiola Renine Rawenclav Pod ní, jen pod ní chci kráčet O ní snít, s ní zemřít Dotykem jediným Vyprávěj, jak poznals ji Raději zemřel bys, než od ní odešel Byl bys zoufalý a Osamocen bez té vrby Upoután v jejích kořenech

Podzimní deprese

Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Anseiola Renine Rawenclav Stavím si domeček z tabulky čokolády A jím obháním svoji depresi Ji si hýčkám, ji miluji Ona mou jedinou společnicí V tomto vlahém, ponurém večeru Jí zpívám, že ona jediná zůstala Když všichni odešli Hvězdou se přikryji! Hvězdu si tříštím na hromadu trojúhelníku A slepuji z ní srdce A to si dám, neb moje již pozřela A to si chovám, i když trochu píchá I když mne řeže, trhá na kusy To si nechám V mém čokoládovém hradě Ve skleněných věžích Za tisícem zámků Noční běsy střežím V pytlíku od bonbónů A slzy jim maluji A konce se neberou Ty...

Podzimní

Třetí z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Cerridwen Lowra Antares Vrásky na tváři, bodláčí v polštáři, a listí, pomuchlané krytí, na zemi se válí, slunce ledově svítí. Pestrobarevnost okamžiku, mizí, chřadne, bláznivá, réva vine se kol otazníku, zda oheň v nás fakt dohořívá. Brodíme se v závěji, v závěji z bahna a břečky, držíme se za ruce, mlčky, v dešti topíme naději. Na sebe se nedíváme, raději, smáli bychom se bez ustání, jak čas nás rychle dohání, utíkáme bez přestání, jak ten vítr, jak ta doba. A když padající rudá záře zahřeje nám mrazem tváře, vyprchá z nás všechna zloba, to zima nás potichu volá hlasem pohřebním. Raděj podzimu odpustíme, že vzal nám to, na čem lpíme, a ten kaštan z parku z rána, schováme si do bezpečí, tam, kde...

Je podzim

Druhý z příspěvků do Li Shang-yinova šílenství. Téma: podzim. Autor: Alisma Bailly Fisto Podzim, jak mnoho planých slov se vzhůru vzpíná. Je chladno a rána začínají býti zlá. Chce se mi spát a smát se najednou, když zaženu tu chvíli zlou a hledám teplo vprostřed zimy, na zemi roztahující se stíny, je podzim. Tu vprostřed nicoty je zář a nacházím malý hnědý kaštánek, vidím v něm mile známou tvář, co už však dávno zmizela s padajícím listím. Je podzim, čas melancholie a snění, nic než mlhy převalující se není, jen drak, co ulétl z dětské ručky, která chtěla vyletět s ním až do oblak. Mám ráda podzim, i přes jeho tmavé stíny, nacházím v nich krásu, ve které nejsou žádné viny jen žloutnoucí listí z javorů. A je tu malý pavouk, co na hedvábném vlákně tiše letí,...