Hannah

Stála uprostřed chodby a zírala nepřítomně před sebe. Tolik se nezměnila od doby, co se v této chodbě objevila poprvé. V jejích očích se zračila prázdnota. Ale i přes tuto prázdnotu se z nich dalo vyčíst mnoho. Na první pohled jste poznali, že ta dívka rozhodně nebyla šťastná. Jenže nikdy nikdo pořádně nezjistil, kde se tu vzala nebo co se jí stalo. Když ji našli uprostřed lesa, bylo jí pět let. Bloudila tam bosky a nevěděla, kde nebo kdo je. Nevinné dítě se tak dostalo sem. Do ústavu pro opuštěné děti. Do ústavu pro sirotky. Do ústavu pro děti, o které nikdo z nějakého neznámého důvodu nestál. Tohle dítě upíralo svůj prázdný pohled k lidem, kteří ji našli v otrhaném oblečení, špinavou a opuštěnou, a netušilo, co s ní bude dál. Prvních pár měsíců moc nemluvila....

Smrt nad hradem Helfer

Povídka je o kouzelnické rodině, která se vydá na prohlídku hradu Helfer, který je opředen několika nevysvětlenými jevy. Na celou rodinu, především na hlavní hrdinku Alice, tam čeká nejedno dobrodružství. * „Alice, tak pojď už, čekáme jen na tebe,” zakřičela moje máma asi před pěti minutami do mého pokoje. Já ale pořád ležela v posteli a nepohnula jsem se ani o píď. Včera u večeře se za mými zády jako rodina domluvili, že pojedeme na zříceninu hradu Helfer, na kterém zemřeli moji prarodiče za podivných okolností. Jenže já nikam jet nechtěla, měla jsem totiž velice divný pocit, že se něco stane. Začalo to, už když máma přišla do mého pokoje, a informovala mě o tomto výletu. Problesklo mi hlavou, že nikam jet nesmíme. Ale tím jsem nic nezměnila. „ALICE, okamžitě...

Výměna

Pouta, která vzniknou společnou chybou, mohou napáchat obrovské škody. Zvlášť, když se jich chcete zbavit.Ve velkém sále sídla Bourneových svítila toho večera tisícovka svící. Vždycky uměli oslavovat, ale tohle překonalo i jejich vlastní laťku. Kolem lustru kroužily desítky očarovaných zářivých stuh vytvořených ze světelného prachu. Victoire stála dole s rukama založenýma v pase a pokyvovala spokojeně hlavou. Lilie byly naaranžované přesně tak, že ladily s celkovým laděním dřevěného obložení, ale nebylo jich zase moc, aby se hosté zalknuli opojnou vůní. Zpod schodiště vyšla její matka s širokým úsměvem. Vytvořila nádherné pozlátko. &#8222Je to dokonalé, miláčku, DOKONALÉ!“ &#8222Děkuji, mami. Snad se to bude Regině líbit.“ V té větě byl...

Tma

Tma tu je, nic mě nepovzbuzuje. Slabý vánek tvář ovívá, samota všude číhá. Něco mě drží. Za krk dusí. Nejde to, nemůžu, už nikomu nepomůžu. Kdo si na mne vzpomene, ze dna mě vytáhne? Taky někoho potřebuju, abych vyvázla z tohoto boju…

Malá lhářka

Ze lži plete pavučinu, od myšlenky blíže k činu, kalich plný té lži vlastní, aby lidé už nebyli šťastní. Dá ti trochu přičichnouti a hned ho pryč uklízí, že prý sama málo má, že prý takhle loni pila, že v tom číhá chuť a síla. Nejspíš proto, že má lež schovanou v kalichu, zajisté nechodí daleko pro pýchu. Nechodí daleko pro zradu, děkuje vlastnímu nápadu. Od přátel tvář odvratí, jen co se zámožnější z nemoci navrátí. A jak zase ochoří, zas přetvářku nahodí, jde uplésti lži zas k nám, ale už jí to znovu nevyjde, o jejích falešných hrách slyšel i ďábel...

Vrbový proutek a tématické čtvrtky

S prvním listopadovým dnem přichází čítárna s několika informacemi, o které nechcete přijít. Otevírá se hlasování prvního kola soutěže o putovní vrbový proutek a zároveň se můžete zapojit do nové spisovatelské akce. Ti, kteří sledují Sub Salix pravidelně, jistě zaznamenali, že na začátku měsíce října byla vypsána soutěž o putovní Zlatý vrbový proutek. A protože říjen skončil, otevírá se první kolo celohradního hlasování. Jak postupovat? Pokud vás zaujala některá z povídek či básní, které byly během října v čítárně vydány, můžete jejího autora potěšit a dát mu hlas. Jak na to? V sekci soutěže na hradě rolujte až úplně dolů k podsekci brigád. Tam si najděte tu, která se týká Sub Salix. Do vypracování soutěže můžete vložit až tři díla, kterým byste chtěli udělit...

Poslední sbohem

Jedná se o double drabble, tedy povídku o přesně dvou stech slovech. Slzy se mi vkrádají do očí a netuším, co říct. Koukám na tebe, opřená o protější box a přemýšlím. Proč zrovna ty? Proč ze všech tvorů na světě je to zrovna tvůj osud? Máš mnohem větší cenu než kterýkoliv člověk. Přes čtvrt století jsi lidem věrně sloužila, ale ti, co o tobě rozhodují, jako by na to teď zapomněli. Nebo byli zaslepeni a nerozhlédli se kolem sebe. Nekoukli se na jezdce, z nichž většinu jsi tak trpělivě učila a byla pro ně tím nejlepším učitelem, který jezdec může mít – věrným, svéhlavým koněm. Jenže ty doby jsou pryč a ty jsi zestárla. Už nejsi ta mladá klisna, která cválala ve výběhu. Ne, tvá srst zbělala a černá hříva zešedla. Dolní pysky jsi už nedržela zpříma. Přesto jsi...