Kdybych tak mohl být… I. od Donatiena

Nejlepší příspěvky z prvního kola soutěže, které mělo toto zadání: „Kdybych tak mohl být knihou s tisícem příběhů…“ Autor: Donatien Green Kdybych knihou s příběhy já byl, vše bych si sám sobě vybájil. Ležel bych v polici v knihovně tiše, nebylo nic by tam kolem mě slyšet. Kdybych byl knihou – těžko si pomoci četl bych sám sebe za dne i za noci. Napsal bych příběhy o dešti, o sněhu, prožil bych sám v sobě tisíce příběhů. Kdybych se knihou teď najednou stal, ve dne by četli mě, v noci bych psal, za tichých nocí by slyšeli šustění, jak bílé stránky se v příběhy promění. Kdybych byl knihou, tak životů tisíce nesla by jediná knihovní police. Když všechny lidi by oklamal spánek, meče by řinčely v tichu mých stránek. Kdybych byl knihou – ta...

Autor : dne 02/23/2013 | Kdybych tak mohl být..., Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kdybych tak mohl být… I. od Alby

Nejlepší příspěvky z prvního kola soutěže, které mělo toto zadání: „Kdybych tak mohl být knihou s tisícem příběhů…“ Autor: Alba Jacquelin Otevřel bych se Na první stránce Byla by bílá Jako to hedvábí Pohladil bych ji očima A pak začal psát Zlatým písmem Tisknul bych své pocity Tvořil světy Trávu na zeleno maloval Vítr opřel bych do plachet Černým kočkám Domaloval barevný svět Stránku za stránkou Příběh za příběhem Fantazie přece nemá hranic Tak jako...

Autor : dne 02/23/2013 | Kdybych tak mohl být..., Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Setkání v parku

Stalo se to jednoho letního odpoledne. Bylo hezky, jak už to v létě bývá. Slunce pařilo a slabounký větřík mě chladil na kůži. Všichni někam šli, něco podnikali, a já za nimi nechtěla otálet. Proto jsem se rozhodla jít ven. Rychle jsem na sebe hodila šortky a krátké bílé triko, popadla tašku a vyrazila na vlak. Bylo opravdu krásně. Už teď jsem byla ráda, že jsem vyrazila. A jak se později ukázalo, opravdu jsem udělala dobře. Ani nevím, proč jsem došla zrovna sem. Možná mě něco táhlo, ale pochybuji o tom. Dorazila jsem do městského parku blízko Karlova náměstí. Samozřejmě tu bylo plno lidí, a tak jsem rychle vyhledala nějakou opuštěnou lavičku. Naštěstí jsem ji našla a hned tam hupsla. Chvíli jsem si četla knížku, kterou jsem si zrovna půjčila v knihovně, a...

Autor : dne 02/21/2013 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Před usnutím

Je pozdě a bolí mě hlava s vidinou dalšího rána bytostně nesouhlasím. Přítmí hladí moje oči líbá je jemně na víčka naprosto přirozeně. Čaj jsem dávno vypila trochu se snad i polila jakoby mimoděk. Na rande s Morfeem už teď jdu příliš pozdě bude tam?

Autor : dne 02/19/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pro hudbu zrozená

Báseň ze soutěže. Pro hudbu zrozená celá však bez jména. Je smutná či veselá? Co hraje, nad čím přemítá? Bude to jazz? Swing? Blues? Jenom si tipnout zkus. Až na chvíli zhasnou všechny svíce, v hudbu věř převelice. Je silná, je magická, je svůdná, je tragická. A všechna její síla, zní z jejího lůna. Té sličné, milé panny, jejíž tělo nemá hrany. Ona je totiž ta jediná, pro hudbu osudem...

Autor : dne 02/17/2013 | Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Povalentýnská samota

Nejlepší příspěvek ze soutěže Povalentýnská samota. Včera byl Valentýn. Ale toho jednoho jediného vyznání se nedočkala. Nedočkala se vlastně žádného vyznání. Zranilo ji to. Myslela si, že ji má rád. Myslela si, že se mu líbí. Vždyť jí dal k narozeninám čtyřlístek a k Vánocům čokoládu. Pořád dokola opakoval, jaká je skvělá, jak se s ní dá o všem mluvit. Jak je jiná než ostatní děvčata. Měla ohromnou radost, když jí podal valentýnské přání. Ale ta radost se v okamžiku změnila v ostrý břit, který se hluboce zařízl do jejího srdce. A to přesně v okamžiku, kdy se zeptal: „Co myslíš? Bude se to Olivii líbit?“

Autor : dne 02/15/2013 | Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

Slzy za přítele

Smějete se, když jste šťastní, pláčete, když jste zoufalí a když vás něco bolí, ať už na těle či na duši. Ale co uděláte, když jste nesmírně nešťastní a zároveň vás zaplavuje podivné zadostiučinění, mísící se s nepochopitelnou radostí? Nevím, co byste udělali vy. Já jsem se nerozhodovala, prostě jsem učinila to, co vždy v tuhle dobu, bez ohledu na náladu. Setřela jsem si slzy, zvedla jsem se z ledu a bez jediného ohlédnutí jsem se vydala pryč. A co, že tam ležel, a co, že jsem ho tak krutě milovala i nesnášela? Myslela jsem si, že bych mohla být krutá. Proč ne, trápil mě spousty let a já se zmohla jen na hloupé škrábance, kterým se vysmál svým nedokonalým a přesto fascinujícím smíchem. To, co vždy touhle dobou. Zkontrolovala jsem, že mám stále tašku přes rameno a...

Autor : dne 02/13/2013 | Svitky pergamenu, Ze sálu soutěží | 0 komentářů