Citátové drabble IX. od Andrewa
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Za sedmero vodními elektrárnami žila rodina. V bytě 2+1 se tísnili táta, máma a tři děti. Ačkoliv mnohdy obědvali jen krupicovou kaši, nestěžovali si. Auto neměli, všude chodili pěšky, a kam pěšky nedošli, tam jel autobus. Ovšem jen výjimečně, protože krize je krize. Táta dělal v továrně a máma vypomáhala jedné bohaté paní s domácností. Kdykoliv přišla, obdivovala krásu kolem. Stokilová domácí paní kolébavou chůzí procházela dům a závistivě sledovala pobíhající mámu. Nechápala, jak může být pořád tak čilá, když ona sotva chodí a všechno ji bolí....
Smrt
Smrt, Černý havran na těle, Co mršinou se krmí A od ní čeká povolení Maso trhat dál a dál. Smrt, Ta černá Máří Magdaléna, Co se Sofoklem se spojí A uvádí jej v opojení, Že lidem osudy má psát. Však proč by Smrtka Byla Smrtkou, Co by z toho měla? Denně vídat strach a hrůzy, Mučit lidská těla? V každém je vždy Dobro, tak i zlo A zločinci a vrazi Nejsou hrozní nastálo. V hloubi duše Krásu mají, Zlaté srdce Utajují. Zničí štěstí, Však sami trpí A v kobkách svůj trest přijmou, Jenže z téhle hrůzy, Z toho strachu Další hříchy vzejdou. Avšak mají srdce, Pocity. A lítost, která je trhá, Po světě rozhazuje. Proč by tedy Smrt Jen roznášela vztek? Proč by honila chlapce, Co ještě nechce Opustiti svět? Proč by to dělala? Vždyť je to žena! Určitě jako každá jiná, Malé Smrtky...
Príbehy z druhej strany – 1. Zabudnutý
Príroda v malom mestečku ožívala, objavovali sa nové púčiky na konároch, kvietky sa pomaly preberali k životu, vtáky čvirikali na každom kroku, aby ohlásili obyvateľom, že prichádza jar, symbol nového života.Po uliciach sa preháňali drobci, užívajúci si, že nemusia byť naobliekaný až po uši, před kaviarňami sa schádzali priatelia, kolegyne, mamičky striehnuce na svoje ratolesti aj starší obyvatelia, aby si porozprávali nové zážitky a poznatky. Pri jednom zo stolov nesmelo sedelo mladučké dievča, malo asi sedemnásť, slabý vetrík víril jemné vlasy farby plameňa, ktoré tak silne kontrastovali s bledou pokožkou tak nežnej tváre. Jej ústa sa nadvihli v nepatrnom úsmeve, keď zbadala prichádzať veselého chlapca asi v jej veku. Radostne sa zvítali a obaja si objednali...
Subsalixský věstník
Milí čtenáři, milí autoři, v polovině března se vám opět čítárna hlásí s několika oznámeními.První zpráva je poněkud nepříjemná: vzhledem k velmi malému počtu hlasů jsem nucena zrušit únorové kolo soutěže o putovní zlatý vrbový proutek. Všem autorům i hlasujícím čtenářům se omlouvám. Druhá zpráva je poněkud pozitivnější. V dnešním dnu končí anketa k první kapitole povídky Jak to bude dál?. Vaše hlasy rozhodly že Isolda má pátrat dál po tom, co ji sledovalo. Další kapitola by se měla v brzkých dnech objevit opět pod listy vrby, tak nás nepřestávejte sledovat. Merlin ví, jak to vlastně bude dál… Poslední oznámení potěší všechny nadšence, kteří rádi tvoří drabble. Někdo možná akci zvanou „duben měsíc drabble“ zná, někdo ne, ale rozhodně ji...
Králíček
Dvě rudé oči Shlíží do těch mých. A bílým kožichem Mne laská. Objímám tě, Jsi jen můj A věř, Že ohlídám tě Stůj co stůj. Jsi má láska A já láska jsem tvá. Do pelíšku Pod pacičku Polštářek ti uschovám… Neb jsi má láska A já láska jsem tvá. Byť nejsi člověk, Jsi jediný, koho mám.
Robinson
Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Brzy nikdo na mne nevzpomene… Jedna duše, jsem tu sám. Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Bez stresu s láskou hrdlo pěje, Já vděčně za to jsem se smál. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se mi potopila, Teď jako bídník k smrti jsem odsouzen A černá jen je moje bída. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se potopila, Nyní v klidu si jdu snít svůj sen, Přestávám zpívat, já prozřel jsem.
Ve snech
Příspěvek do soutěže Tematický čtvrtek. Ve snech se plní všechny touhy a obavy celého světa. Někdo utíká, jiný je hrdinou. Ona byla virtuoskou, která dokázala zachytit šelest okvětních lístků a proměnit ho na podmanivou melodii. Přidala duhovou ozvěnu, zvonila na květy zvonků a nikdy nezapomněla na pečlivý zápis, aby příště mohla začít tam, kde skončí. Každou noc hrála malým dětem ukolébavku a i jejich slzy se proměňovaly v noty a odmlky. Přivolávala si stále tentýž sen, po dni plném pípání přístrojů, křiku, chladu a pocitu beznaděje z toho, že nemůže pomoci. Skládala svou sonátu a doufala, že přeci jen něco bude moct zachránit. Samu sebe.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
