Vlkodlačice Karmen

„Auuuuu,“ zavyji na měsíc a vracím se do lesa. Je úplněk – chvíle, kdy se ze mě stane něco magického. Ano, jsem vlkodlak. Každou noc se měním, i když nechci. Nebolí to – je to jako když si svlékáte oblečení. Trvá to chvíli, ani ne minutu a je to. Přála bych si být normální, ale nemohu. Můj velice dobrý přítel Marc se snaží vytvořit pro mě lék, ale já mám strach, že ho zakousnu, proto se k němu přibližuji pouze dopoledne. Jsem doma, ve svém pelíšku pro mé vlkodlačí pudy. Každou noc takhle ležím a pozoruji nebe. Každý den je na něm milión hvězd, které se blýskají jako malé plamínky, ale měsíc tomu dominuje. Je jako král mezi milióny obyvatel ve vesnici. Takové noci miluji. I když nejsem člověk, dokážu si to vychutnat. Je ráno, já se probudím...

Sen

Není cesty z toho místa, kam jsem došla za pár let, nevěřím, že se odsud dostanu, že se vrátím někdy zpět. Má duše se rozplývá, mysl se ztrácí, strádám realitu, ale démon duši nenavrací. Má Naděje umírá, mé sny budou vadnout, že se vrátím někdy domů a tiše budu stárnout.

Smrt v hlubinách

Povídání o jedné velké lásce. „Pánové, já jsem se vám zabouchnul. Je tak dokonalá,“ začal vzdychat Kruege nad korbelem piva. „A všimla si tebe, jo?“ zasmáli se Poeta s Mallerem. „No jasně. Ba co víc! Byl jsem její první. Byla tak čistá, neposkvrněná. Ty dokonalé křivky. A když jsem vnikl do jejích hlubin… To byla málem moje smrt. Úplně mě mrazilo.“ „Tak to je vážný. Von se fakt snad zabouch. No, to se nestává tak často. Na to se musíme napít.“ Maller objednal další rundu piva. „A kdo je vůbec ta slavná neznámá?“ vyzvídal Poeta. „Poznal jsem ji díky tobě. Sněhová závěj pod hradbama...

Mám ráda…

Příspěvek do soutěže My rádi básníme… Mám ráda hvězdy, když září mi nad hlavou, ráda mám těžký den, když pak padám únavou. Miluju vítr, když ve vlasech mi vane. Mám ráda trávu, když procházím se bosa, ráda mám večery, když padá vlahá rosa. Miluju napětí, když nevím, co se stane. Mám ráda kávu, když voní kol po ránu, ráda mám paprsky, když zabuší na bránu. Miluju slunce, když do tváří mi plane. Mám ráda prsty, když kytaru rozezní, ráda mám hlasy, když sílu v sobě nevězní. Miluju hudbu, co v duši mi zůstane. Mám ráda smích, když zvoní mi do uší, ráda mám smutek, i když se to nesluší. Miluju úsměvy i smutku slzy slané. Mám ráda muže, co dobrodružství skrývá, ráda mám ctitele, no jasně, tak to bývá. Miluju chvíli, když srdce bít přestane. Mám ráda fialky, když...

Vánoční stromeček 2013

Štědrý den se pomaličku vkradl i k jezeru a pod vrbou se objevilo několik překrásně zabalených dárků. Pojďte si je rozbalit. Čítárna Sub Salix přeje všem krásné Vánoce plné dárečků, pohody, klidu a radosti. Magrápa Česneková Andrew Uroboros Oresta Vianueva Alba Jacquelin Helča Morganová Kim Sarah Reevesová Naya Rochelle Abernarthy Lilly Marshmellow Hekatea Centaurix Nerys Heliabel Ghostfieldová Bilkis Blight Michael Jones Barbara Arianne Lecter Skaduwee Narawari Milegan Nena Campbell Isabella Anne Swan Karl Marc Jacobs Lilien Emity Meissed Annie Reprobate Helenia Kukková Zendaer Amattis Magrápa Česneková Profesoři a zaměstnanci Redakce Corvina Havraspár Ti opomenutí Evelina van Eyck Selena Enail Smithová Monny von Schatz Janel Weil Gita Hrdličková Nebelbrach...

Pro Nebelvír

Anonymní vánoční dárek pro nebelvírskou kolej. Pro úžasnou kolej, která mi tento rok hrozně moc pomohla. Touto básní bych chtěla vyjádřit, jak moc je mám ráda, jak moc si jich vážím a jak jsou pro mě všichni členové mé koleje moc důležití Jsem tady už třetím rokem, začala jsem prvním krokem. Zdá se, jako by to bylo včera, všechno mělo barvu šera. Moudrý klobouk mě zařadil jen, jako by to byl pro mě úžasný sen. Zařadil mě do koleje červené, k radosti mé to bylo neměnné. Statečnost – jejich stránka silná, krásná lví duše je velice pilná, energií se můžou pořád chlubit, ale vášní se nenechají zahubit. Jsem součástí koleje krásné, už je mi to všechno jasné. Za všechno chci říct velký dík, opravdu za tím není žádný trik. Snad vědí, jak moc je mám ráda,...

Pro Zendaera

Vánoční dárek od Penelopy Peacock pro Zendaera Amattise.Štvrtá sviečka na venci už horí, čas do Vianoc sa kráti, čakanie nás morí. Čo s tým človek narobí, trpezlivosť zahodí. Hľadá v skrini, pod posteľou, proste všade, Vianoce sú na paráde. Ale ten, čo hľadá, nenájde, iba ak vianočný čas nadíde. Tvoje verné patronča, Penelopa Peacock