Simirajský bojovník – 1. kapitola
Jde o dobrodružný román. Kniha vypráví o tom, že dovolená na horách se může snadno změnit v největší dobrodružství života, pokud s kamarádem strkáte nos, kam nemáte. A o co jde a jak to dopadne? Stačí číst. Škola Byl chladný prosincový den. Místy se snášely vločky sněhu a krajina se halila do bílého hávu. Osmnáctiletý Nathan Lee seděl ve školní lavici a znuděně pozoroval hodiny, které ukazovaly teprve něco málo před půl dvanáctou. Ručička vypadala, jako kdyby se měla každou chvíli zastavit. Měli hodinu fyziky, ten nejnudnější předmět, co se kdy musel učit. Představoval si, že bude plný pokusů a bude to zábava, ale pravda byla, že musel sedět a poslouchat učitelku, jak pomalu vykládá nudnou látku. Pokaždé se v lavici akorát tak uložil ke spánku, místo aby...
Sedmero umění subsalixkých – Podruhé!
Vrba u jezera byla vždycky něčím výjimečná, dokonce ještě před tím, než pod ní vznikla čítárna. Dokonce se vypráví, že skrze její vykotlaný kmen vede cesta kamsi jinam, snad do jiného světa? Posaďte se pod vrbu a nastražte uši jejímu pohádkovému vyprávění – protože právě pohádky jsou jejím oblíbeným žánrem – a poslechněte si tu o tom, kam vedou cesty skrze vrbu. Vaše pohádka bude mít adekvátní rozsah, pointu a dobrý konec – přece jen, jiné pohádky nemívají. • Své příspěvky posílejte skrze brigádu Sub Salix – ano, ke všemu získáte i odměnu podle stanovených norem, tudíž škodný nebude nikdo z vás. • Soutěžní příspěvek nezapomeňte označit jako „Sedmero umění subsalixkých“. • Toto kolo posílejte do půlnoci 14. 10. 2014. Tak zase...
Sedmero umění subsalixkých – Poprvé!
Dnešek je slavný den. Sub Salix slaví své sedmé narozeniny a my se rozhodli, že budeme oslavovat. A jak se nejlépe slaví? No přeci dárky! A jelikož je známo, že dary je hezké nejen dostávat, ale i dávat, vznikla tato soutěž, která je určena pro potěšení vaše, ale i vrby. Soutěž Sedmero umění subsalixkých vás prověří a po zásluze i odmění. Postačí, když si chvíli sednete se svými brky a múzou k pergamenům a obdarujete oslavenkyni svou kreativitou. Každý den po dobu sedmi dní bude vycházet nové zadání soutěže. Nebojte, vždy se dozvíte vše podstatné. Na každé zadání budete mít pár dní a poté bude spuštěna anketa daného „kola“, ze které nakonec vzejde 7 vítězů. Z těch pak bude v konečné fázi opět anketou vybrán vítěz absolutní. Podmínkou pro absolutní výhru ale je,...
Starý dům
Znám jeden starý dům, prachem pohlcený, království pavoukům, starý… Opuštěný… Zahrada zarostlá halí se šerem, zde sídlí duše má, v domě opuštěném… Sem ráda chodívám, do domu ukrytého, v šeru usínám… V náručí domu mého… Vrznou dveře, prach zavíří, podlaha zavrzá, vzlétnou netopýři… Lampa za okny ponuře zabliká, šeří se… Usínám… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová
Deník blázna
Double drabble. Uchopím pero a začnu psát… Úvod Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl napsat deník. Stejně nemám co na práci. Ty neustálé připomínky andělů mě už vážně nudí. Jediné světlé stránky mého života na téhle louce byli pocestní. Jednou si vám takhle projde okolo hobití rodinka a ptá se, kde je nejlepší místo pro piknik. Podruhé si vás všimne malá lidská holčička a zasype vás svými nekončícími otázkami. Ptá se: „Kde jste se tu vzal? Máte děti? To jste celý svůj život proseděl tady na lavičce? A… nejste to náhodou vy, ten hodný stařík, co plní za buchtu či koláč nějaké to přání?“ Popravdě si už nevzpomínám, jak jsem jí tenkrát odpověděl, ale ještě dnes vidím ten zástup tvorů, který den poté přišel s ranci nacpanými k prasknutí. Zázračně jsem plnil přání a...
Strašidelný výlet
Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že se vydáme na výlet. Plánovaly jsme, že výlet potrvá 3 dny. Jenže to jsme ještě netušily, co nás čeká. První den jsme se vydaly na hrad, o kterém se říkalo, že tam straší. Rozhodly jsme se na hradě přespat. Byla půlnoc a já uslyšela kroky. Dveře, které byly předtím zavřené, byly najednou otevřené. Vzala jsem do ruky baterku a rozsvítila ji. Posvítila jsem na jedno místo a spatřila mlžnou postavu. Duch se díval naším směrem a pak najednou zmizel. Šla jsem se podívat, co to leží na zemi. Vzala jsem lístek a tam stálo: Zmizte co nejdřív. Blíží se nebezpečí. Vzbudila jsem kamarádku a v tu chvíli se to stalo – vydaly jsme se prozkoumat hrad v noci! Jenomže tam nás nebojácnost přešla, neboť baterky ve svítilně byly jak...
Nevinný motýl
Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to, co se narodí, musí jednou i zemřít. Letím dál, vidím potůček a kousek dál na hladině rybku, rybku, která neplave. Jen sebou plácá na hladině. Musím uletět, ne, takhle jsem si život nepředstavovala. Opouštím potůček a o kousíček dál zahlédnu pavučinu, v ní je uvězněna moucha. Snažím se k ní přiblížit, ale co to? Vidím tmavou, temnou siluetu. Přibližuje se pavouk blíž a blíž a z mouchy zůstanou jen malá, nepatrná křidélka, která se nesou větrem. Proč se říká životu...







