Pro Olivera
Vánoční dárek od Any Dawson pro Olivera McCollina. Olíku, jsi jako kofola, prostě originál! :-* Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Cola, cola, cola! Nechcete rovnou basu? Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Cola, cola, cola! Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Nejlepší na tom je, že tomu rozumí pouze tři lidi, Olíčku. A protože jsou ty Vánoce, tak o tobě budu výjimečně tvrdit, jak jsi rozkošná obludka a že se tímto vykoupím z povinnosti kupovat dárek. Ty jsi obludka nejdokonalejší!
Tak co, už máš dárky?
Drabble Tak co, už máš dárky? Nejběžnější věta, která nás pronásleduje během adventního času. Nejen, že se lidé v tuto zvláštní dobu přestávají ptát, jak se máme a jak se daří, ale navíc přechází do ofenzívy. Je to ryze útočná, nebezpečná věta. Naprosto naruší náš klid a pohodu, protože v daný okamžik zjistíme, že dárky nemáme a nebo že nám nějaký pro nám drahou osobu chybí, a co hůře, vůbec nevíme, co bychom jí měli pod stromeček nadělit. To v nás vyvolá paniku. Na nejbližší osobu proto vypálíme bez varování: „Tak co, už máš dárky?“ (Ne, nemá. Je to v suchu.)
Simirajský bojovník – 5. kapitola
Správce Natovi a Fredovi poslední dva týdny uběhly velice rychle. Pomalu se začínali seznamovat s obyvateli vesnice a ti jim začínali věřit. Kluci se také seznámili s Tyrenovou nejmladší dcerou. Jmenovala se Lia a bylo jí šestnáct let, byla štíhlá, měla dlouhé tmavé vlasy a oči černé jako uhel. Fred na ní mohl oči nechat. Snažil se využít každé možnosti být s ní. Lia jim ukazovala okolí vesnice a učila je všemožné práce. Trávili s ní hodně času. Ona jim vyprávěla o království a oni jí na oplátku o své zemi. Natovi po celé dva týdny stále nešla do hlavy jedna jediná věc, jak to, že najednou vesničanům rozumí? Několikrát se na to ptal Lii, ale ta pokaždé jen pokrčila rameny a několikrát je také odkázala na svého otce. Byl to konec konců on, kdo je sem přivedl. Nate...
Kam kamenem nedohodíš
Romantická povídka, kde jde především o city a nikoliv činy. Lesiter je kouzelník, který měl složitý život. Ona je zamilovaná dívka, která mu nabízí druhou šanci… „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“ – William Shakespeare Lesiter postával venku a kouřil bublinkovou fajfku. Nevěděl, co si s Robi počít. Taková křehká, malá kouzelnice. Večer k němu přišla a pověděla mu o svých citech. Sám tušil, jak láska může bolet. A to měl na mysli tu skutečnou, pravou chemickou reakci, která se...
Lov
DrabbleElfka se prodírala houštinami. Stopovala kance, protože její rodina už týdny nejedla. Na stopě divokého zvířete byla už tři dny. Začínala mít halucinace. Párkrát se stalo, že střílela na vidinu a uvědomila si to, až když šíp prolétnul skrz kance, jako by tam nebyl. Normálně by ho zabila s jakoukoliv zbraní, ale teď… Byla asi míli od kořisti. Když zahlédla kance, nebyl tam jeden, ale dva. Podle stop usoudila, že jeden je jen halucinace. Ale který? Měla jen jeden pokus a čas na rozmyšlenou nebyl. A pak střelila. Kanec zakvičel, začal utíkat, ale pak padl k zemi. Elfka se usmála. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová
Simirajský bojovník – 4. kapitola
Policie Mezitím rodiče Nathana a Freda šíleli. Obvolali snad všechny možné policejní stanice v okolí a i přesto, že pobyt jim skončil a měli jet domů, neodjeli. Majitel chatky jejich situaci chápal a tak po nich žádné další peníze nechtěl. Fredovi rodiče měli v tomto ohledu určitou výhodu, protože na horách bydleli. Policie prohledávala všechny hotely i lesy a dělala, co se dalo, aby chlapce našla. Nasadila dokonce i vrtulník s termovizí, který létal po celém areálu a nejen tam. Do pátrání se zapojovali i někteří z místních, kteří s rodinami soucítili. Začalo se šuškat, že chlapce někdo unesl. V novinách, televizi i v rádiu se neustále opakovala zpráva: „Pozor, pozor, včera se kolem sedmé hodiny večerní ztratili dva chlapci ve věku 17 a 18 let. Jeden z...
Subsalixký věstník – Prosinec 2014
Prosinec je měsícem kouzelným. Nejen proto, že je to měsíc dárků, ale také je to měsíc poslední. Po něm jde všechno zase od začátku. Ráda bych vám ale prozradila, na co se můžete těšit v dohledné době v naší čítárně. Tak se posaďte a zahloubejte se do řádků psaných brkem snovým. Na začátek, než se dostaneme k tomu, co nás čeká, musím a chci oficiálně ukončit soutěž Sedmero umění subsalixkých. Jak jste se již mohli dozvědět, držitelkou Zlatého vrbového proutku po celý jeden měsíc a majitelkou nemalého obnosu se stala Any Dawson. Ještě jednou tedy gratulujeme a děkujeme za účast! * A nyní už se dostáváme k tomu slibovanému dění! Zlatý vrbový proutek má také svou soutěžní minulost. Jeho jméno totiž nesla soutěž, kterou bych nyní ráda obnovila, a tou soutěží je...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
