Valentýnka od Daffodily Nightingale
Zamilovaná princezna Láskou zmámená sedím nad pergamenem, můj brk lehce kmitá nad písmeny plnými něhy. Jako sova láskyplně houká do noci, já píši Ti svá slova bez cizí pomoci. Jsem nadšená a mé srdce třepe se jako křídla hipogryfa, vznášejícího se nad jezerem. Naše láska není zapovězená, přesto scházíme se tajně před temným lesem. Jsi mého srdce čaroděj, já Tvá zakletá princezna, polib mne na tváře a já rozkvetu červení. Ve věžích bradavického hradu náš smích zvoní jako hovor rozparáděných duchů. Jsi mou pěnou na máslovém ležáku, mou kartičkou z čokoládové žabky. Mým koštětem, jež mi dovolí vzlétnout do výšin, mým brkem, jenž dává mi svobodu slova. Ach, můj milý, buď mým Valentýnem, buď mým snem, mou touhou, mým...
Valentýnka: Anonymní I.
Tímto způsobem bych chtěla poděkovat nejlepší osobě na hradě – mému Dvojčátku. Opravdu nevím, co by se tady dělo bez Tebe, ale určitě by tady bylo mnohem smutněji než teď. Jsem moc ráda, že jsem měla díky této úžasné škole možnost Tě poznat, protože někoho s tak podobnými zájmy jsem nikdy nepotkala. Navždy si zapamatuji to, jak jsme se poprvé setkaly U Tří košťat a zjistily, že jsme prakticky stejné.
Valentýnka od Camelie Ellen Warwickové
Valentýnka pro přátele Svátek zamilovaných je tady zas,dotýká se každého z nás.Zamilovaní na sebe házejí láskyplná očička,slečny se při vyznáních červenají jako růžička.Ta dostane prstýnek, tamta zase kytičku,ten kravatu a tamten jednu hubičku.My ostatní, co zrovna nejsme zamilováni,přejme jim to a neciťme se utiskováni.Protože to, co není, může být,letos si pojďme přátelského Valentýna užít!
Letošní zima
Sedí dívka u okna, opírá se o parapet. Kde je ta zima? Pomyslí si. Kde jsou ty sněhové vločky, které líně poletují ve vzduchu a vypadají jako knoflíky? Kde je ten mráz, který vykreslí na okna ty nejkrásnější obrázky ze všech? Kde je ten dětský smích a vítězný výskot, když úspěšně dokutálí sněhuláka? Jako by to všechno někdo ukrad. Venku padají maximálně kapky deště a topení pod parapetem je vypnuté. Není důvod topit. Však dnes, když se dívka podívá ven, vidí vločku. Dvě, tři, čtyři. To bude kouzelně zasněžené ráno! Nedočkavě usne a ráno, když se probudí, venku zase prší.
Promluv, kniho!
Pověz mi, kniho moudrá, Proč bez tebe se špatně žije, Pověz mi, kniho krutá, Proč bez tebe hodně srdcí bije? Pověz mi, kniho, už zas mlčíš? Mnohé ve svém zajetí držíš! Co s tebou, kniho tlustá? Lidé život nežijí, Jejich srdce jsou jen pustá, Pro ostatní nebijí. Za kariérou se člověk žene, Už neví, jak by dál, Na lásku však zapomene, Děti mizí v dál. Promluv, kniho, proč zas mlčíš? Komu za svůj život vděčíš? Pověz, kniho tajemná, Co výběr lidí znamená? Prachy, či rodina, Je pro ně výhodná.
Simirajský bojovník – 14. kapitola
Střet Rymirský tábor byl sbalen během pár hodin. Celkem tvořilo skupinu asi sto bojeschopných mužů a potom ještě pár žen a dětí. Fred ještě pořád nevěděl, kam jedou, ale ptát se nechtěl. Bylo mu jasné, že to bude něco velmi důležitého, když kvůli tomu okamžitě sbalili celý tábor. Projížděli pouští a nikde nebylo nic než písek. Fred měl pocit, jako kdyby v dálce viděl hory nebo něco takového. Přišlo mu to ale nemožné, a tak na to přestal myslet. Nakonec si po první hodině jízdy dodal odvahy, aby se Porafa zeptal. „Kam vlastně jedeme?“ „To tě nemusí zajímat!“ odbyl ho Poraf. „Ale musí! Chcete, abych za vás bojoval, a já ani nevím, kam se jede. Pokud ode mě něco chcete, budete ke mně muset být upřímný!“ nedal se. „Ty nejsi...
Ušatost
Kolik uší má průměrný člověk? Já vždycky myslela, že dvě uši, jak se sluší. Sice jim někdo říká ouška, jiný zas uši, ušiska či dokonce plachty, ale měly by být jenom dvoje čili dva kusy. Jeden a druhý. Z každé strany hlavy jeden exemplář. Vesmír byl v té době ještě v rovnováze, ale poté to vše zkazila madam Eycková. Prý, že kolegyně Larstonová jich má víc, protože všechno ví a slyší. To je neuvěřitelné! Dokonce teď lidi kreslí, jak taková Přeušatost Larstonová (neboli nový odborný název „stavu“) vypadá. Vesmír se tedy vyklonil z rovnováhy. Už nic nikdy nebude jak dřív.







