Hon

Ze série Život vlka VAROVÁNÍ: Jen pro silné povahy!!! (Na přání autora připojeno varování!) Dobytek umíral, lidský život hasl, zoufalý vlk po potravě pásl. Lesy suché, zvěř v nich není, to celou situaci vždycky mění. Dítě malé k lesu kráčí, vlk ho vzápětí mrtvé vláčí. Zpátky k noře tělíčko dětské vleče, slza smutku mu po tváři jenom teče. V noře ukrytá vlčata radostí brečí, hlady málem opět ječí. Matka maso dovláčela, lidskou krví kožich promáčela. Zoufale na svá dítka hledí, jež drobné mládě zatím jedí. Oni, anebo ten človíček, osud všem přichystal krutý políček. Vlčice, sama hladna, ke kraji lesa letí, sucho a člověk, to jest vlčí prokletí. V šeru noci další kořist vyhlíží, nikdo se však neblíží. Se strachem a sklopenými slechy sleduje blížící se střechy....

Zpěv Fénixe – 1. kapitola

Hlavní mág Nehnula ani brvou. Zaposlouchala se do písně, kterou zpíval ten podivný zlatý pták a najednou si uvědomila, že pláče. Píseň ptáka byla jedna z těch nejsmutnějších věcí, kterou kdy slyšela. Musí je varovat. Mágové ve věži jsou ve větším nebezpečí, než si myslí. I kdyby při tom měla zemřít. Carnag otevřel oči. Ačkoliv byla ještě temná noc, věděl, že co nevidět začne svítat. Vstal z tvrdé a nepohodlné postele. Jemu ale postel vyhovovala. Ještě než přešel ke skříni, aby si vyzvedl své pozlacené roucho hlavního mága, zastavil se u gobelínu, na kterém byl zobrazený muž s dlouhými šedivými vlasy a vousem sahajícím až k pasu. Nepochybně byl muž hodně starý, přesto to byl Carnagův vzor. Starý pán na gobelínu byl Alois Magický, zakladatel Věže mágů. Jedině v...

Zlomili mi hůlku

Sedím v klidu na zahradě, ruce v kapsách, kotlík v hlavě. S kouzly poradím si hravě, přišla nuda, je po zábavě. Vedle bydlí stará vdova, velký barák, moly chová. Zlomili mi hůlku, znova. cítím se jak bez domova. Je to pro mne moc zlá doba, co to vidím? Hele, sova! Letí přímo do domova, nevidí mne, i když volám.

Simirajský bojovník – 15. kapitola

Záchrana Nate se vzbudil ještě za tmy. Všude bylo mokro, oheň už dávno dohořel. Pokusil se ho znovu rozdělat a opéct si k snídani zbývající kus masa. Dřevo bylo ale mokré, a tak nad tím strávil víc času, než původně zamýšlel. Konečně dřevo chytilo. Maso si položil na dva klacíky nad oheň. Byl to takový primitivní gril. Zatímco se maso opékalo, snažil se vymyslet, co bude dělat dál. Věděl, na jakou stranu se armáda vydala, ale netušil, co se s ní stalo. Měl už pět dní zpoždění. Armáda mohla být už klidně rozprášena a nepřátelé na cestě k hlavnímu městu. Jeho největším problémem bylo, že neměl žádného koně, a tak se jeho rychlost cestování výrazně zpomalila. Po snídani si sbalil svých pár švestek a vydal se směrem, odkud přišel. Na cestě byl už druhý den. Za tu...

Valentýnka od Hekatey Centaurix

Valentýnka: Anonymní XII.

Valentýnka od Prim Temnosnubé