Moje oblíbené místo
Kde slunce zapadá a vychází, kam srnky chodí pít, kde se nejraději každý probouzí, tam každý chce jít. Tam se mi nejraději odpočívá, tam se mi nejraději sní, kde je ke mně příroda přívětivá, kde mi ptačí zpěv krásně zní. Tam průzračný potůček protéká, kde je bod pro všechny shledací, tam se rozprostírá příroda daleká, kde tvé myšlenky zlé odvrací. Tam je moje oblíbené místo, kam se ráda vracím od všech současných nejistot, toto je místo mé jiných myšlenek hledacím.
Za sny a za růži – 3. část
Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se dobře budeme koukat, můžeme vidět a potkat… „Ty… ty ses krysou stal, nebo ses už tak narodil? Tvý rodiče jsou taky… divný?“ zeptala se trochu neobratně, protože nevěděla, jak pořádně jeho změnu nazvat. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Naši jsou úplně normální, nemají o tomhle ani potuchy. Víš, Anastázie, to není tak úplně jistý. Je to něco, co v tobě číhá a čeká na pravou chvíli se vynořit. Je to spíš proces než nečekaná změna. Když jsem byl malej, tak se mi stávaly divný věci, možná jsem je tak trochu přivolával. Máti z toho byla teda dost na prášky, když každou chvíli vídávala krysy. Ale ne každý něco takovýho v sobě má. V Hradci nás je… sto, sto padesát, víc...
Proměna
Povídka je o tom, jak hlavní hrdinka vzpomíná na časy, kdy se jí změnil celý život. Je to už tak dávno, ale pamatuju si každý detail z toho večera. Z večera, co mi navždy změnil život. Změnil nebo zabil, podle toho, z jakého úhlu se na to díváte. Dovolte, abych vám vyprávěla nejdůležitější a nejhorší událost v mém životě. Psal se rok 1825. Rok velkých událostí – moje matka utekla s mužem o polovinu mladším, než je ona sama. Můj otec se z toho zhroutil a stal se z něj alkoholik. A to byl teprve začátek, začal mlátit mě i mého mladšího bratra. Jednoho dne jsme s bratrem Arthurem vstali a našli ho v pracovně – mrtvého. Přestěhovali jsme se k babičce. Od té doby jsem si říkala, že s naší rodinou není něco v pořádku. A měla jsem pravdu, ale to jsem tehdy...
Za sny a za růži – 2. část
Každé město v sobě skrývá pověsti a legendy. Ty se zhmotňují a nabírají podob lidí a věcí, které, když se dobře budeme koukat, můžeme vidět a potkat… „Mně včera zmizely dvě hodiny života. Michalovi se někdo pokusil přimíchat do piva sebevražedný myšlenky a Ivetce sebrali prach z vlasů. Když byla v práci.“ Anastázie vstala, poodešla od stolu za roh a zapálila si cigaretu, kterou nervózně otáčela v prstech. Byla to pravda? Nevěděla jistě. Ale Lukáš, který k ní přicházel, byl pořád stejná malá krysa jako před chvílí. A vlastně jako po celou dobu, co ho znala. Sedla si k jednomu z ostatních volných stolů a podívala se na něj. „Je to divný, Luky. Je… tohle je fakt pravda? Fakt se to děje?“ Vypadala najednou trochu zoufale, popotahujíc z cigarety a sedíc u...
Věřila
Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se. V její tváři se promítalo všechno, co si stihla uvědomit během dní. Třásla se po celém těle, život v jejích zelených očích už vyhasl. Ušklíbla se sama sobě. Jak jsem mohla být tak hloupá? Vytáhla z kapsy krabičku plnou pilulek, které mají pomoci od bolesti. Na tuhle bolest nestačí jen jedna. Začalo to před půl rokem. Přes internet se jí ozval sympatický vrstevník. Adam se jmenoval. Pocházel z druhého konce republiky. Vypadal, že je v pohodě, a tak si ho bez rozpaků přidala do přátel. Hned jí napsal zprávu. Odpověděla. Působil mile. Strávila s ním tímto způsobem spoustu času. Důvěřovala mu. Časem se s ním bavila i o osobních věcech a on jí sděloval i detaily ze svého života. Mnohokrát jí pomohl. Například tehdy,...
Lord Kostlivec
Byl jednou jeden Lord Kostlivec, kterého se všichni báli. Neměl rád zlé lidi, kteří ho častovali špatnými jmény. Byl hodný kostlivec, který chtěl pomáhat lidem. Jednou se šel podívat, kde by mohl pomoct, když tu uviděl jednu matku se synem na ulici. Rychle tam běžel a zeptal se: „Nepotřebujete pomoct?“ Matka s dítětem se ulekla a začala utíkat, protože se ho bála. Lord Kostlivec byl zklamaný a chtěl s tím něco udělat. Řekl si: „Použiji nějaké kouzlo, abych se proměnil v obyčejného kouzelníka.“ Tak se také stalo. Vyvolal kouzlo a ve vzduchu se začaly tvořit malinké barevné hvězdičky, které na něj začaly padat, a Lord Kostlivec se přeměnil na člověka. Byl to silný, pohledný muž s pláštěm, který mu sahal až k patám. Šel se projít do lesa, jestli tam není nějaký...
Droga lásky
Po tváři linou se mi slzy, cítím pocit viny, neviděla jsem to dost brzy, že náš vztah je jiný. Tvá sladká rudá ústa toužím líbat, chci slyšet ty sladké řeči. Vábíš mě, až se nedokážu dívat, jak tvé oči na mě ječí. Tváře mám jako rumělky, že barvu přiznala jsem. Kreslí duhové pastelky, co bylo jenom snem. V tvých očích vidím spásu, ale já jsem peklo tvé. Nemáme dostatek času, bys odpustil činy mé. Jsem prolezlá lstivými hady a jediný čistý cit je úleva, že jsi tady. Droga, nablízku tě mít.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
