Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 5. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Jak mě Primus vytrestal – aniž bych snad o to stál Probudil jsem se, vylezl ze svého domečku a protáhnul si přeleženou nožku. A zjistil jsem, že ať osliznu šuplík, kolikrát chci, ven se nedostanu. Byl jsem tu nadobro zavřený… Věděl jsem, že se dostávají školní tresty, ale že za trest mě Primus zavře v šuplíku a já se ani nestihnu přihlásit na předmět, to jsem opravdu nečekal. Zhluboka jsem dýchal a snažil se koncentrovat. Citace z knihy Příručka pro drsné šneky: „Když jste někde zavření, neztrácejte naději a počkejte, až vám někdo otevře… Bojíte-li se, schovejte se do ulity. Nebojíte-li se, pátrejte a utužujte mysl!“ A tak jsem se vydal na obhlídku a našel sešítek s informacemi o...
Tma
Když uhasíná svící žár, objímá mě tajemna a nejistoty svár. Mnoho zve ho tma foremná. Tma není navíc, byla tu dřív. Nemá pýchu pávů a pávic, když za světlem je skryta hřív. Když tu tma je vždy, kdyby světlo umlklo napořád, jen ve slepotě oka by mdly a společnost schvátil by neřád. I kdyby zde nebyla, ani to nebyl by sen, v světlu naše duše by se trápila. A oči zase slepé jen. I když nás mnohdy děsí a jen málo z nás se v ní cítí doma. Dobra i zla je směsí a má to optimální aroma. Možná že vždy třeba je a trochu z ní je nutno. Až slunko přejde obzoru okraje, však bude vám s ní...
Krysa ke kryse sedá
Jednou se jedna krysa ocitla kdesi v nějaké síni. Byla plná lidí – žlutých, modrých, zelených, červených, dokonce i fialových. Krysa se vydala na obhlídku. Vzala to okolo stolu s modrými ubrusy, poté se vyšplhala nějaké nic netušící osobě po hábitu na stůl. Tak se stalo, že krysu spatřilo několik párů očí. Někteří majitelé těchto očí začali okamžitě utíkat nebo ječet. Jiní se zase po naší krysce vrhli. Nějaký šťastlivec ji chytil a zdlouhavě si ji prohlížel. Mezitím se síní rozlehl další jekot a ohlušující rány padajících těl. Krysy byly polapeny, vůbec se jim to nelíbilo. Proto se rozhodly hrad podmanit…
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 4. kapitola
aneb příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Tess Boneová poklad svírá – Morísek zvědavostí zmírá. Tess Boneová: – vstává z křesla a místo sebe zanechá ceduli: „DRAHÉ PATRONČE, NA NĚJAKOU DOBU MIZÍM. POKUD SE NEZASTIHNEME DNES, ZKONTAKTUJI TĚ RÁNO. TESS.“ – A jak tak procházela kolem Chester, mrkla na ni a do kapsy jí něco vložila! Byl jsem u vytržení. Natahoval jsem tykadla a snažil se přijít na to, co můj človíček dostal. Byl jsem zvědavý jako ten šnek, který objevil Ameriku, aby ukojil svou zvědavost po nových šnečích zvyklostech. Citace z knihy Špici mezi šnečími domečky: „Mezi mudly i kouzelnickým obyvatelstvem či dalšími bytostmi je veřejně známo, že kontinent zvaný Amerika objevil kouzelnický veterán Kryštof...
Simirajský bojovník – 26. kapitola
Plánování Fred Nata naposledy viděl, když se snažil najít muže, který přežil bitvu na Velké pláni. Nikdy nedokázal pochopit, proč ho přišel hledat, ale to už bylo jedno. Nejvíc riskoval, když mu pomohl utéct ze zajetí. Kdyby na něho přišli, znamenalo by to jistý rozsudek smrti. To se naštěstí nestalo, a tak se teď opět po delší době znovu připojil se svým kmenem k Rymirské armádě. Podle všeho se předpokládalo, že královská armáda dorazí někdy zítra k večeru. Fred byl nervózní. Zatím vlastně ještě žádnou pořádnou bitvu nezažil a také si nebyl jistý, co udělá, když se střetne s Natem. Na chvíli zase černé myšlenky zažehnal a zabavil se tím, že si šel pořádně připravit a vyčistit zbroj. Do jeho výbavy nově přibyla ještě krátká kudla s jemně pozlacenou rukojetí....
Cauliflower
Povídka použitá v úkolu v Literárním semináři Vesmírná loď Argon 4435 letěla vstříc planetě Venuši. Najednou se v lodi rozezněl varovný signál a na displeji se objevil meteor. Jakmile kapitán lodi, Harold Dawson, uviděl meteor, hned začal udílet rozkazy. „Z levé strany se k nám blíží meteor. Horacio, stoč kormidlo na pravou stranu,“ řekl kapitán. „Ano, pane,“ řekl člen posádky, Horacio Davlisch, a šel ke kormidlu. Kapitán opět promluvil k zbylým pěti členům vesmírné expedice. „Připoutejte se k sedadlům,“ řekl, šel si sednout k řídícím přístrojům a zapnul si pás. Ostatní členové následovali jeho příkladu. Mezitím se Horacio pokoušel nasměrovat loď na pravou stranu. „Kapitáne, myslím, že jsme vyvázli,“ řekla další...
Simirajský bojovník – 25. kapitola
Dohoda Nate vyběhl z paláce. Své kamarády našel stát kousek vedle se svými koňmi. Jejich pobavených výrazů si nemohl nevšimnout. „Vy máte s králem pořád nějaké tajnosti,“ usmál se Druu, když k nim došel. Nate mu úsměv oplatil. „Pracovní záležitosti. Musím se vrátit zpět do Erinského lesa.“ „Proč? Jsme králova osobní stráž. Je naší povinností být v bitvě s ním,“ nerozuměl tomu Sakip. „Ano, já vím, ale je to králův rozkaz. Hned jak se vrátím, připojím se k vám.“ Chytil Darka za ohlávku a vedl ho pryč z nádvoří. „A ještě abych nezapomněl, to je tvoje,“ vrátil se zpátky a Brixovi vrátil červenou pásku velitele. „Jsem rád, že jsi v pořádku,“ dodal ještě s úsměvem, poplácal ho po rameni, pak nasedl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
