Štěstí

Autor: George McGloid lodě štěstí plují v dáli, copak teďkom bude s námi? Možná budem trpět všichni, možná budem slavit hříchy. Jednoho dne se štěstí vrátí, celý život se mi zvrátí. Zase to bude to, co dříve, naše krásné, šťastné chvíle. Zlo je přeci o dost slabší než to štěstí nejkrásnější. Štěstí bude vždycky s námi, tak se mějte všichni rádi.

Autor : dne 09/11/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Smrt ve snu

Mystery s lehce strašidelným nádechem. Sen se stal realitou. Nejhorší noční můra, jakou mohla mít, se naplnila. Přízrak ze snu obživl. Uprostřed noci se s křikem probudila. Zdál se jí sen – k její posteli se potichu připlížila postava, jíž neviděla do obličeje. Už jen to samo o sobě by se dalo považovat za velmi nepříjemný sen. Ta postava ji však začala štíhlými, dlouhými a velice silnými prsty škrtit. Nemohla dýchat. Myslela si, že je konec, že se udusí. Že ji zabije onen neznámý a ona už nikdy neuvidí svou rodinu nebo přátele. Zrovna ve chvíli, kdy už jí docházel i poslední doušek vzduchu, který v plicích měla, spatřila obličej osoby, která jí měla připravit jistou smrt. Z čista jasna, netušila proč, najednou černý obrys hlavy nahradila tvář. Hluboce zjizvená...

Autor : dne 09/11/2017 | Hororové, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Zakázaný les

Autor: Peria Stringer Každý se jako malé dítě něčeho bál. Ať už to byl ten obří pavouk na stěně, nebo bubák pod postelí, každý musel někdy svůj strach překonat. Pamatuji si jednu dlouhou, děsivou a realnou noční můru. Můj největší strach byl totiž ze Zakázaného lesa. Všude na vás číhalo nebezpečí a pár jednorožců vás nezachrání. Vím, že když se tam ztratíte, je veliká pravděpodobnost, že už se nikdy nevrátíte. Nemohu stále pochopit, proč kouzelníci mají strach z těch malých pavouků, kteří jim nemohou ublížit, a nechápou, že v Zakázaném lese jsou obrovské akromamtule, které by je snědly jako nic. Další mojí noční můrou byla Sfinga. Párkrát jsem o ní slyšela, pokud neodpovíte správně na otázky, budete jednoduše zabiti. A jelikož můj otec byl vždy pro strašidelné...

Autor : dne 09/07/2017 | Svitky pergamenu, Ze zdí hradu | 0 komentářů

Vrah

Autor: Carrie Chambers Jsem u tebe v domě, Chci si s tebou hrát, Nezáleží na ničem Krom tvých brzkých ztrát. Už mě slyšíš? Chodím kolem, Snad si pospíšíš, Schovat by ses měl. Už mě vidíš? Jsem za tebou. Jistě cítíš, Jak ti dýchám na krk. Už jsi dole, Já na tobě, Už ti není pomoci. V těchto zlých dnech Poslední dech A teď i nůž v srdci.

Autor : dne 09/04/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Čas

Autor: Carrie Chambers Tik, tak Pluje čas Plujte s ním, plujte s ním Stejně vás jednou zastaví Protisměru, protisměru Nikdy nedosáhneš svého klidu Zastav čas, zastav čas Tajemství je v hodinách Poraz čas, poraz čas Nikdy už nehneš se zas Znič čas, znič čas Časem zničí tebe zas Podrob čas, podrob čas Začne ubíhat jako ďas Nikdy neunikneš z jeho spárů Pokud pokusíš se ho porazit Roztrhá tě na tisíce cárů Jako...

Autor : dne 09/01/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kolej

Jaké to je, když nemáte tušení o tom, kam Vás Moudrý klobouk zařadí, a Vy máte strach, že skončíte ve špatné koleji? Příběh o tom, že Moudrý klobouk pro Vás vždy vybere tu správnou kolej a vždy si v ní najdete přátele. * Byl větrný zářijový den a já stál se svými budoucími spolužáky v bradavické Velké síni. Před námi na malé dřevěné stoličce ležel Moudrý klobouk. Klobouk, který měl rozhodnout o mé budoucnosti na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Cítil jsem nervozitu, takovou, jakou jsem ještě nikdy nezažil. Kam mě Moudrý klobouk zařadí? Bude to Zmijozel, který všichni tolik nesnáší, Nebelvír, kam chodili největší čarodějové všech dob, Mrzimor, o kterém všichni říkají, že je to nejhloupější kolej, i když jsou prý milí a ochotní, anebo Havraspár, kam chodil můj...

Autor : dne 08/29/2017 | Svitky pergamenu, Ze zdí hradu | 0 komentářů

Slaboch, či rváč?

Autor: Anonymní Tys neslyšel můj noční pláč, myslel sis, jak statečný jsem rváč. Se životem já se peru, ani však nevím, kde sílu na to beru. Myslel sis, jak člověk jsem šťastný, se všemi že poperu se pastmi. Já však jen prostý slaboch jsem, říkám si: „Bože, už mi život vem!“ Přesto jsem moc slabá, než abych si život vzala. Já večer často pláču hořce, že ve mně matka vidí pouze sobce. Usnout a už se neprobudit, budoucnost v dál zahodit, to je moje přání, splňte ho, má paní. Mou paní je teď Smrtka, milosrdná stará tetka. Ta sekne svou kosou, můj život už nebude jen pózou. Vzduch se mi zasekne v hrdle, do temnot pak padnu hnedle. Ty měl bys být z toho celý pryč, ale vezmeš jen svůj ostrý rýč. V zemi díru vykopeš, bez okolků mě tam zahrabeš. Povzdechneš si jen, že...

Autor : dne 08/13/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů