Jen tak se toulám

Báseň od Annyi Liddle – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Jen tak se toulám jarním dnem Neprší a krásným snem je, že tu jsem… Mohu se smát, utíkat, řvát Mohu i plakat, vzdychat a vlasy vlát… V tom krásném ránu jarního slunovratu… Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Stretnutie v lese

Báseň od Cassandry Aurory Nottovej – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Pot mi steká po chrbte a slzy po tvári, a pri ohne stoja grácie tri. Dym mi ide do očí a ja strachom mlčím, hádam mi pomôže mať či otčim. Predo mnou výjav z knihy, na lúčine sú víly a ja – polotuhý. Nemal som v túto čarovnú noc sem ísť, kiež by som len mohol v pokoji odísť.0 Táto noc nedopadne dobre, myslím, že osud so mnou poriadne vybabre. Mal chlapec pravdu prevelikú, našli ho mrtvého vedľa...

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Slnovrat bez duší

Drabble z pera Patricie Baloure – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. „Vrátil sa!“ kričali ľudia v nádeji, že varujú celý svet. Nanešťastie nemysleli dnešný slnovrat. Niektorí ho nazývali démonom, iní temnotou, ďalší dušožrútom. Nik z nich nemal pravdu. Vedeli len, že je najmocnejším druhom bytosti. Xander sa nebál ani vlastného mena. Jediný, kto ho kedy dokázal zahnať späť do ríše fae, bol Karmates. Jeho duša bola voči Xanderovi odolná. Každý slnovrat ho prekabátil, aby ju okúsil, a tým ho vypudil zo sveta ľudí skôr než sa opona medzi ríšami zatiahla. Lenže Karmates pred mesiacom zomrel na starobu. Xander sa neohrozene načiahol po delikátnej duši novorodenca… A utiekol. Zrodil sa nový...

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

Nejdelší noc

Báseň z pera Indris Elwinor – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Večer zvolna přichází, píseň tichou provází, bránu létu otvírá, jaru zase zavírá. K tanci zve tě noční čas, v dáli slyšíš zvonků hlas, pojď jen vzhůru do lesů, tam poklonit se nebesům. Ohně ať hoří tuto noc, duchy volám si na pomoc, květy si skráně ozdobím, kéž milému se zalíbím. Nejdelší noc dnes čeká nás, příroda pro nás má tolik krás, k tanci a obřadům se přichystej, radosti, štěstí průchod dej. Kdo tvář svou toužíš ukrýt dnes, pod masku ji uschovej, přesto věz, co očím lidí skryto zdá se, v paměť věčnou se vrývá...

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Útěk z reality

Drabble od Veri Parren do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. O letním slunovratu konečně vydržím celý den nespat. Chystám se na to již dlouho, tentokrát však mám důvod. Jednak bude dlouho světlo a mé oči a mozek nebudou zmatené, hlavně ale doufám, že v tak magický den (noc), pokud budu hledat na správných místech, narazím na jednorožce či mořské panny. Můj největší sen je pohladit si jednorožce, zeptat se mořských panen, jak poznají, že se námořníkům jejich zpěv líbí, chtěla bych je potkat. Proto si v tuto magickou noc najdu příhodnou vrbu, okolo rozkvetlé květiny, a ponořím se do světa fantazie. Možná budu mít štěstí. Pomůže mi nejlepší přítel – kniha. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů

A pro dny místa není

Báseň z pera Jamese Watfara – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Předlouhé okamžiky denní, Stahují smyčku kolem snění, Oprátkou času, Dlouhých snů krásu, Stahuje slunce žhnoucí, Na nebi věčnost jsoucí, Než zase vládu předá, Než opět luna šedá, Temnotu světu dopřeje, Tmu, v které dobře je, Tajemným světům snění, A pro dny místa není.

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Slunovratové drabble od Mii

Drabble z pera Mii Whitebear – příspěvek do soutěže Letní slunovrat Pod vrbou. Slunce zapadlo před notnou chvílí. Na obloze po něm zůstaly jen červánky. Černočerná tma chtěla všechno pohltit, ale nedařilo se jí to. Kousek za vesnicí plála obrovská hranice ze dřeva. Lidé se sešli, aby oslavili letní slunovrat. Z nedalekého kopce právě spouštěli zapálené dřevěné kolo. Děti výskaly nadšením. Ohňový kotouč se prohnal kolem nich a zapadl do chladné vody řeky. Nevnímala to. Stála u ohně. V sevřené dlani svírala kamínek. Obyčejný oblázek z potoka. Pro ni byl však neobyčejný. Vkládala do něj všechny své naděje, všechny své tužby. Zhluboka se nadechla a hodila ho mezi plameny. Děj se vůle...

Autor : dne 06/21/2018 | Kolo roku, Ze sálu soutěží, Ze STOklas | 0 komentářů