Námořníkův list
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Má nejdražší Claire, konečně ustaly silné zimní bouře. Celé týdny bičoval silný Severák nemilosrdně irské pobřeží. Čekání bylo dlouhé, až příliš pro již tak dost skleslou posádku. Již dávno jsem přestal počítat dny, kdy jsem měl být u Tebe, moje jediná. Vím, slíbil jsem, že se vrátím do podzimních dešťů. Odpusť mi, že jsem nemohl svůj slib splnit. Při návratu z Nového světa nás přepadly podivné větrné víry. Loď se zmítala ze strany na stranu a ztratili jsme dvě ze šesti plachet. Naštěstí se nám podařilo po několika dnech doplout do přístavu. Až na místě jsme zjistili, o kolik mil jsme se nechtěně odchýlili. Přivítala nás země překypující všemi odstíny zelené. Na nekonečných loukách se pasou stáda ovcí. Místní...
Hudba
Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vítr rozházel noty, které tak pracně napsala do sešitu. V notách byl kus její duše, utrpení, lásky a naděje. Ani skladbu nestačila zahrát. Poslední vteřina, kdy do plic vdechla čistý vzduch, kdy v jejích uších zazněl něžný tón harfy, poslední myšlenka, kterou věnovala své velké lásce. Její dech utichl a oči přestaly mrkat. Zemřela. Její hudba však hrála dál, ptáci pěli její písně, které dál zněly ve vzduchu, vítr je roznášel do dalekých krajin, kde jej uslyšeli vesničané a spolu s větrem a slavíky je pěli i oni. Její duše možná odešla, ale její odkaz nikdy. Její hudba zněla dál.
Čtyři draci
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl čas ještě mladý a vzduch byl čistý jako křišťál, se nebe táhlo přes celý svět. Tenkrát bylo na zemi jen velké Východní moře. A draci. Draci, kteří se vzájemně honili vzduchem. Čím víc byl vzduch čistý, tím lépe se jim létalo. Nejvýznamnější byli čtyři. Červený drak, který miloval a ochraňoval vodu. Žlutý drak zase miloval zemi. Perleťový drak, kterému z plic stoupal silný proud kouře. Černý drak, který létal hbitě jako kolibřík, se staral o vzduch. Všichni čtyři žili ve vzájemné harmonii a skvěle se doplňovali. Bohužel to netrvalo věčně. Všichni se pohádali o tom, kdo zranil dračí mládě. Byl to zlý císař a neměl rád černého draka. Proto on mladě poranil a stopy narafičil na něj. Ostatní...
Ve vzduchu se roztančíš
Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Ve vzduchu se roztančíš Všechna tvá zrnka se vznesou Vítr tě unese pryč A s ním všechna prázdná slova Prázdné fráze a přání Ať se máš dobře, ať tě nic netrápí Vylité potoky slz na tvém hrobě Vítr tě unese pryč Až nezbude ani zrnko, jen nádoba temná Tady jsme skončili! Přineste dalšího! Ať ta urna dlouho neotálí A nájemníka nového ať pohltí Než zas rozfouká ho vítr Po lese, po vodě, po poli Ten se má nejlíp, už ho nic nebolí Vysypte ho a ať už jde...
Poprvé
Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. První let. Jsem nervózní a zároveň zvědavý, jaké to bude. Ještě poslední úprava černobílého kabátku, pošťouchnout brášku vedle sebe a jde se na to. Rodiče mě vydatně podporují svými radami, co a jak. Drápky se pevně zachytím za okraj hnízda, naposled kouknu na náš těsný domov, odrazím se a frrrr. Křidélky mávám o sto šest a přicházím na to, jak to funguje. Natočím letky, zvednu hlavičku a konečně letím vstříc nebi nade mnou. Vzduch je svěží a voňavý. Sem tam zahlédnu mušku, ale nevšímám si jí. Létání je tak opojné, nemůžu se ho nabažit. Nikdy se už nechci dotknout země. Redakční úpravy provedla Helenia...
Netvor a princezna – část druhá: Sebastian 2/2
IV Neříkala nic, místo toho se rozešla směrem ke mně. Uteč. Zastavila se jen kousek přede mnou. Přes hlavu jsem měl kápi a všude byla tma. Nemohla ani vidět moji tvář. Jen trochu zlatavé oči. Zvláštní, jak se změnily. Co si pamatuji, bývávaly zelené. „Jména jsou důležitá. Dělají nás lidmi.“ „Možná nejsem člověk, slečno.“ „Člověka poznám.“ Stála si za svým. Opravdu to začíná být nebezpečné – UTEČ. Mlčel jsem. „Povíte mi své jméno,“ řekla pomalu, „když vám já povím to své?“ Překvapilo mě to. Tak moc jí záleželo na mé totožnosti, že byla ochotna porušit společenské konvence? Každopádně, jako by na ně kdy dbala. „Ano,“ řekl jsem po chvíli váhání. „S tím bych, myslím, mohl souhlasit.“ „Jsem Linette.“ „Sebastian.“ Viděl jsem, jak se usmála. „Sebastian,“ zopakovala...
* A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci! *
Milí návštěvníci Čítárny Pod vrbou, před nedávnem vypsala slečna Marylin Cuthbert povedenou drabblovací soutěž právě s tímto názvem. Zadáním bylo napsat libovolné drabble nebo double-drabble (200 slov), které však mělo obsahovat danou větu: „Ty potvory vám vlezou všude.“ Se svolením autorů nyní zveřejňujeme vybraná vypracování, abyste se jimi mohli pobavit i Vy! Dílka jsou vydávána bez úprav, tedy v původním znění, v jakém byla odeslána k hodnocení slečně Marylin. Příjemné počtení přeje Helenia Kukková
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
