Starší příspěvky

Smutný vězeň sedí ve své cele a přemítá o životě.

Varování: Pro silnější povahy!

Báseň o tom, čím vším se člověk může stát a čím vším je, když má srdce na dlani a je otevřen světu…

Být nejlepší?

Báseň ze série Život vlka, tentokrát v ich-formě. Jen pro silnější povahy!

aneb Příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru

Autor: Mrzimorský Morísek

Příběh Mrzimorského studenta, který je tak trochu jiný než ostatní. Hrozně moc by chtěl zapadnout do koleje, sbírat body, bavit se se žluťásky, ale cítí se poněkud přehlížený. Jeho svět je nelítostný boj o holý život – není snadné vyhýbat se zašlápnutí nebo zasednutí, když vás lidé ignorují. Hrdina se však nevzdává a na své pouti Mrzimorem využívá vnitřní sílu a hledá své idoly…

„Není tužeb, které by se nevešly do ulity…“ (Morison Araran Nabuchodonozorský)

Jedná se o krátký veršovaný příběh o světoznámé čarodějce Vendelíně Výstřednici, která našla zálibu v ohni a plamenech.

Zima letos nestojí za nic, pořádně ani nemrzne a ve vzduchu se množí viry až hrůza. Nejpočetnější a nejzákeřnější jsou viry chřipky. Krouží kolem nás, množí se a vyhlížejí své oběti v dopravních prostředcích. Když už se do nás nějaký pustí, zvolí guerillovou taktiku a přepady ze zálohy. Chvilku nás ožužlává a tváří se jako rýma nebo kašel, protože ty bereme často na lehkou váhu. Zaútočí a na chvilku zmizí. Mizera…

Mé oči nevidíce jasu,
jen stín a smutek v pozadí,
a život tolik drahý času
svůj obraz mlhou zahalí.

Jsem život jak bárka na jezeře,
jsem jak ryba ve vodě.
Chci být orlem a létat
a vyletět až do oblak.