Starší příspěvky

U krbu jsem seděla,
do plamenů hleděla.
V myšlenkách se utápěla,
porůznu si vzpomněla.

SVĚTLO. Výraz mnoha možností a mnoha dalších slov. Věc tak důležitá pro život. Důležitá pro vše, co je nám drahé. Tento děj ale není jen o tomto, je o mnoha možnostech. V okolí stál dům. Sám. Nikde okolo se nic neukrývalo a blízko nebylo nic, na co by se oko mohlo zaměřit. Dům byl prázdný, jen místy bylo pár věcí, které byly v domě ukryté několik let, možná i několik generací.

Měla jsem zvláštní sen. Nejdřív jsem byla normální. Jako teda přibližně normální, normální není nikdo. A pak najednou jsem byla fialová. A všechno kolem bylo fialové. Ale docela mi to i slušelo, to nebylo to nejhorší, ale bylo to divné. Ale pak! Pak jsem byla hnědá, fuj, a kolem něco zapáchalo. No a pak? Já to snad ani nedokážu napsat. Pak jsem umřela. Prostě konec. Tečka. Kaput. Duch. Já jsem se tak lekla. Sice mi…

Posel smrti se opět probudil. Bloudí po světě a hledá své oběti, které se nedají jen tak snadno polapit – jsou to velice přesvědčiví lidé, kteří dokáží změnit rozhodnutí takřka všech.

Co všechno se může stát, když se jedete se svou kamarádkou podívat na místo, kde jsou lidé divní a všechno kolem nevídané? My se konkrétně podíváme do vesničky Hororboom.

Ze série Život vlka

VAROVÁNÍ: Jen pro silné povahy!!! (Na přání autora připojeno varování!)

Hlavní mág

Nehnula ani brvou. Zaposlouchala se do písně, kterou zpíval ten podivný zlatý pták a najednou si uvědomila, že pláče. Píseň ptáka byla jedna z těch nejsmutnějších věcí, kterou kdy slyšela. Musí je varovat. Mágové ve věži jsou ve větším nebezpečí, než si myslí. I kdyby při tom měla zemřít.

Sedím v klidu na zahradě,
ruce v kapsách,
kotlík v hlavě.

S kouzly poradím si hravě,
přišla nuda,
je po zábavě.

Záchrana