Lampionový svět
Maminka mě pohádkami krmila, noc co noc. I přesto to, co jsem živě vídala, nebylo to pro mě moc. Bílou solí jsem si značila cestu ven, také písně jsem si zpívala. Než jsem zjistila, že je to jen sen, v noci jsem zaklínadla pronášela. Měsíc ozařoval bílou sůl, která časem zčernala. Snila jsem o nocích bez nočních můr, a tak noc bezesná začala. Černou sůl jsem do vody házela, skalky se barvily do černa. Bílé myšlenky jsem mívala, když pro mě zářila lucerna. Bledá ryba se na mě zdola dívá, ryba, co nikdy neplave. Změnila se v ženu, co je velmi lstivá, rudé rty a vlasy popelavé. Žena již na mě vrhala stín, s anděli den co den soupeří. Chladná jak zahrada bez květin, prochází mi hlavou, krkem i páteří. Chytla mě za ruku, k výšinám mě nese. Slyším svého srdce tluku,...
Krádež
Osmý díl sepsaný na téma Žádám vysvětlení. Vypravěč se musel začít věnovat důležitějším věcem. Došel k nejbližší zdi a jemně ji pohladil. „Pověz mi, copak se s tebou stalo?“ pronesl tiše. „Co to dělá?“ zeptal se vyjukaně chlapec. „Žádá město, aby k němu promluvilo,“ odpověděla Salix a naznačila, aby byl potichu. Vypravěč stál strnule několik minut. Po tváři mu stékaly slzy. „Jak jen mohl,“ zašeptal nakonec zlomeně. „Co udělal?“ vydechla Salix. „Ukradl první kroniku.“ „Co je komu do kroniky?“ nechápal chlapec. „To není ledajaká kronika. Je srdcem města. Zatím si s ní jen hraje. Pokud ji zničí, město zahyne!“ A my s ním, dodal Vypravěč v duchu. Redakční úpravy provedla Helenia...
Kostelní věž
Sedmý díl sepsaný na téma Makovice. Stál a pozoroval starce s tou zvláštní dívkou. Bál se promluvit. Bál se pohnout. Po chvíli se odvážil rozhlédnout. Vše bylo jiné. Neznámé. Děsivé. Přesto nakonec dokázal nalézt klid. Stačilo jen spočinout pohledem na kostelu. Byl, tak jako vše, něčím cizím. Ale současně něčím známým. Zavřel oči a potichu se pomodlil. Doufal, že až je znovu otevře, vše bude jako dřív. Jak krutě se mýlil. Znovu se zadíval na kostelní věž. Všiml si, že se stařec dívá stejným směrem. Zaslechl ho tiše pronést: „V té makovici se nacházejí listiny obsahující tajemství, kterým bys nevěřil.“ Po dnešku věděl, že uvěří všemu. Redakční úpravy provedla Helenia...
Ľalia medzi tŕním – časť 3.
O 3 mesiace neskôr… Veleslava a Eirik sa rozlúčili s priateľmi a spolubojovníkmi a opustili ich na rozcestí, ktorá viedla do Veleslavinej osady. Vojsko odišlo a Veleslava povedala: „Tak môžeme ísť.“ „Aká je dlhá cesta a koľko bude trvať, kým tam dorazíme?“ „Cesta je dlhá asi tak šesť míľ a bude nám to trvať týždeň, ak nie aj menej. Cesta je zväčša rovná, sem tam vedie buď z kopca alebo do kopca.“ Pomaly sa pohli z miesta a Eirik sa opýtal: „Myslíš, že ťa spoznajú?“ „Neviem. Už nevyzerám tak ako pred piatimi rokmi a pár mesiacmi. A kto vie, čo povedia, keď ma uvidia.“ „Pravdepodobne by si mysleli, že si len duch.“ „Tak to máš recht. Určite si mysleli, že som umrela. Tak pôjdeme na to pomaly, aby z toho nebolo haló. Kedysi mi niekto povedal, že ak sa raz...
Pomocník
Šestý díl sepsaný na téma Zbraň civilizovanější doby. Vypravěč se Salix stáli strnule na místě. Ona vyčkávala. On přemýšlel. Najednou je překvapil sotva jedenáctiletý chlapec. S vyděšeným výrazem vyběhl zpoza uličky a srazil Vypravěče i Salix na zem. „Dávej pozor,“ zasmála se Salix a pomohla Vypravěči na nohy. Ten nejprve po mladíkovi hodil přísný pohled. Pak si ale všiml Tvorečka na jeho rameni. „Doufám, že žertuješ. K tomu všemu se mám starat o dítě?“ vydechl zoufale. „Co budeme dělat?“ zeptala se Salix s pohledem upřeným na Tvorečka. „Budeme muset použít zbraň civilizovaných. Zapojíme mozek,“ pronesl klidně Vypravěč. Vyděšený chlapec jen mlčky stál a čekal, co s ním bude. Redakční úpravy provedla Helenia...
Kovová monstra
Pátý díl sepsaný na téma Zbraň civilizovanější doby. Ráno chlapce probudil divný hluk. Vstal, rychle se oblékl a utíkal se podívat, co se to děje. Nevšiml si vchodových dveří, které lemovalo zvláštní světlo. Vyšel ven a přišel o hlas. Sledoval, jak se ulicí šinou zástupy zvláštně oděných vojáků. Někteří z nich jeli na obrovských kovových monstrech. Netušil, že sleduje jízdu tanků. Robertsonův pluk právě přicházel do jeho rodného města. To ale nemohl vědět. K oné události mělo dojít za více než čtyři sta let. Chtěl se schovat zpět do bezpečí svého dětského pokoje, ale dům byl pryč. Udělal tedy jediné, co mohl. Utekl od těch plechových monster pryč. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŠKM – Lokna havraních vlasů
Královna Magdaléna se usadila ke šperkovnici. V posledních dnech jí radost přinášela už jen vnoučata a ona vzpomínala na dřívější doby. Když mezi předměty nalezla loknu havraních vlasů převázanou bílou nitkou, pousmála se. Prstem vlasy hladila, hřály ji u srdce. Už si nepamatovala, kdy přesně je ukořistila, ale dobře věděla, k čemu se vážou… Magdaléna byla ještě před svatbou žádanou slečnou, a to nejen pro svůj královský titul. I po svatbě se ještě několikrát zamilovala, většinou však měly její lásky jen krátké trvání; dlouho si myslela, že je schopná jen náruživé lásky na první pohled. Čas ji ale změnil. A možná i děti. První velkou láskou jejího života byla dcera Rosalie, která jako by Magdaléninu životu dala smysl. Každé další dítě jí srdce zaplňovalo...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
