Sedmé okénko: Vánoční okamžik
Třpytivých vánočních chvilek a zastavení není nikdy dost. To dnešní o stu slovech Vám skrze vrbové adventní okénko posílá Emily Smith. Užijte si jej… * Pomalu se stmívá a z nebe neúnavně padá bílý prašan, který se ve svitu lamp mění na zlaté slzy. Praskání ohně nebojácně protíná ticho. Místností se line vůně čerstvě upečeného cukroví a zrovna oloupaných mandarinek. V okně jasně září barevný odraz vánočních světýlek a mihotající se oheň, který neúnavně olizuje jedno poleno za druhým. Dlouhý nádech, pomalý výdech a všechno si vychutnat; čas se zpomalil. Ruce tě pevně svírají kolem ramen; sedí tiše, nehnutě. Je s tebou. Veškerá slova jsou v takových chvílích zbytečná. Pocit klidu a spokojenosti cítíš až v konečcích prstů. Vidíš to? Cítíš to? To jsou Vánoce....
Špatné pořadí
Dvacátý sedmý díl sepsaný na téma Bludný kruh. * Vypravěč vešel do místnosti. Posadil se naproti chlapci, který zamyšleně listoval kronikou. „Něco se ti nezdá?“ zeptal se. „Je to celé pomíchané. První zápis je o nějakých měšťanských domech, ale ty tu budou stát až od sedmnáctého století. Pak je tu založení něčeho, co se jmenuje hutě. Poté zmínka o husitských vojácích,“ odpověděl chlapec. Vypravěč zpozorněl. Chlapci se nevědomky podařilo zjistit, proč se časové osy prolínají. Ano, to by dávalo smysl, pomyslel si Vypravěč. „Ten zápis patří sem. Tohle má být tady,“ šeptal chlapec a vracel listy do správného pořadí. Netušil, že právě vpustil do města křesťany ze sousedního města. Redakční úpravy provedla Helenia...
Šesté okénko: Hygge
Možná už jste tohle podivné slovo někdy slyšeli. Možná už máte toho prosince tak akorát dost, a to vlastně teprve začal. Dnešní adventní okénko Vám možná poradí, co s tím. Přečtěte si, jaké poselství Vám dnes přináší vrba spolu s Any a Dawsonkou… Mávnout hůlkou pro dokreslení atmosféry… * Hygge. Nebojte, není to pozdrav v novém jazyce, který si Dawsonka zrovna vymyslela. Je to teď docela trendy a kůl, nicméně zkusme se oprostit od toho, co teď u mudlů letí. Hygge je můj plán, jak přežít celý prosinec. A já nechci konec tohoto roku jen přežít, chci si ho i užít. Pomalu upíjím zelený jasmínový čaj, zachumlaná pod dekou, dívám se na tlumené světlo svíček a poslouchám hudbu piana v pozadí. Představuji si, že tak nějak si asi připadají slavné šéfredaktorky...
Překvapení
Dvacátý šestý díl sepsaný na téma Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat. * Chlapec poslechl radu. Začal hledat něco méně děsivého. Spíše než události ho zaujaly osobnosti. Zjistil, že z jeho města budou pocházet známí herci, zpěváci a skladatelé. Nalezl zmínku o cestovateli, který objevil východní pramen Tigridu – ať už se jednalo o cokoliv. Dokonce se jeden muž, který se sice narodí jinde, ale prožije zde mládí, stane prezidentem lóže B’nai B’rith. Objevil i zmínku o Aloisovi. Nejpřekvapivější ale bylo, když na stránkách kroniky našel napsané své jméno. S úsměvem jej četl stále dokola. „Co jsem říkal,“ pousmál se Alois. „Je lepší být od mala optimista. Ve stáří by se to učilo hůř.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Páté okénko: Kouzlo vánočního okamžiku
Kouzlo Vánoc je jedna z věcí, na kterou se nezapomíná. Kdyby však náhodou ano, připomene nám ho double-drabble kolejní ředitelky Havraspáru a dlouholeté šéfredaktorky naší čítárny, Lilien Emity Meissed… * Světlo lamp lemuje zasněžené chodníky. Vločka vedle vločky padá k zemi a tvoří obrovské závěje. Z nedalekého krámku doléhají melodie vánočních koled a lidé se trousí tam a zase zpátky, až po nich zbudou jen ty stopy ve sněhu, které ale o trochu později také mizí… Dítka hledí z oken a jedno po druhém hledají zlaté prasátko, nejedno radostné vyjeknutí je slyšet, když některé z nich prasátko zahlédne. Kouzlo očekávání, vzpomínání i rozjímání je cítit ve vzduchu. Přijde, nepřijde? Ještě rychle večeři slupnout a pak popadnout prskavky, aby Ježíšek věděl, že je...
Úhel pohledu
Dvacátý pátý díl sepsaný na téma Bestiář. * Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla. Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel. I tak ho děsily. Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771. O třináct let později vyhoří téměř celé město. Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813. Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout. „Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se ode dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Čtvrté okénko: Ledová srdce
Dnešní adventní okénko patří veršům, které cinkají jako rampouchy, chřestí jako zmrzlý sníh a třesou se mrazivou zimou. Poslyšte chladnou zimní báseň od Isabelly Anne Swan… * Ledová srdce vyzvání v korunách bosých javorů a k ospalému obzoru oblaka k spánku zahání Třpytivé prsty z křišťálu už chladná zima vzpíná a na vrbovou píšťalu hraje už Meluzína Ledová srdce pukají a paní Zimě zvoní hlas rozletí se po kraji a svět se před ní skloní…
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
