Rozloučení

Třicátý druhý díl, ve kterém dojde k odhalení názvu města, sepsaný na téma Jen ať ti to nezůstane. * První hodlal projít Alois. Otočil se k chlapci a poplácal ho po rameni. Pak podal ruku Vypravěči. S úsměvem se vrátil do své doby. Než se průchod uzavřel, všiml si Vypravěč, jak naskakuje na bicykl značky Tripol Hering. „Teď jsi na řadě ty,“ pronesl Vypravěč, klekl si a pevně sevřel chlapce do náručí. „Děkuji za pomoc.“ „Stejně jsem byl na obtíž,“ prohlásil chlapec. „Slibte mi něco,“ zašeptal. Vypravěč ho pobídl, ať pokračuje. „Je to váš bratr. Zachraňte ho. Jinak vám zůstanou jen výčitky.“ „Pokusím se. Když mi řekneš své jméno,“ usmál se Vypravěč. „Jan Rokycana,“ odpověděl chlapec a prošel branou. Redakční úpravy provedla Helenia...

Jedenácté okénko: Nos

Nejen slovy živ jest pergamen, a tak Vám dnes vrba ve svém adventním okénku mezi sněhovými vločkami přináší skorovánoční komiks… Jeho autorkou je Wenai Lafayette. Užijte si ho!       Redakční úpravy… nebyly třeba.

Brány vedoucí domů

Třicátý první díl sepsaný na bonusové téma Recyklace – Pohádka. * Bylo, nebylo, v době dávno minulé, na místě tak tajném, že o něm věděla jen hrst vyvolených, stáli dva muži a chlapec. Před jejich očima se děla věc nevídaná. Z okolo ležících kamenů a zlámaných větví se začaly vytvářet dva rámy. Vrby rostoucí poblíž protáhly své větve a zaplétaly se kolem. Ptáci se slétali a v zobáčcích nesli luční kvítí, jímž se pokoušeli vyzdobit onen přírodní průchod. Když bylo hotovo, přišel kouzelný dědeček známý jako Vypravěč, vrásčitou rukou pohladil oba rámy a ustoupil. Druhý muž a chlapec uviděli nevídané. Objevil se magický průchod, jenž jim umožnil vrátit se zpět domů. Redakční úpravy provedla Helenia...

Desáté okénko: Zimní dobrodružství

Začal nám další týden předvánočního času. Vrba jej zahájí milým double-drabble, které sepsala Sally-Ann Olson. Přečtěte si příběh o jednom zimním dobrodružství… * Byla noc a ona zažívala to největší dobrodružství svého krátkého života. Padala k zemi. Zpočátku to byl pořádný sešup, ale jak se dostávala do spodních vrstev, kde pěkně mrzlo, její pád se zpomalil. Teď se už jen tak lehounce snášela společně se svými sestrami, rozhlížela se po světě pod sebou a hledala to nejlepší místo k přistání. Ve tmě pod ní blikala světýlka, někde seskupená do velkého chumle, jinde zcela osamocená. I tak ale poznala, že svět je mnohem větší, než si kdy mohla představit. Kde asi přistanu? pomyslela si. Možná někde mezi lidmi, to by se mi líbilo. Ležet na střeše nějakého domu...

Slova

Třicátý díl sepsaný na téma Překovat meče v pluhy. * Vypravěč mlčky shlížel na hořící město. Byl rozhodnut. Byla to neexistující slova, která zlomila jeho bratra. Byla to bratrem vyřčená slova, díky kterým se musel stát ochráncem. Byla to v plamenech ztracená slova, která do něj pronikla jako ostří meče. Byla to slova, která utvářela jeho život. Slova, která z něj udělala bojovníka proti vlastní krvi. Slova, kterým bez protestů sloužil. Město k němu po celou dobu mluvilo a on poslouchal. Byl však čas to změnit. Doteď mu slova způsobovala pouze bolest. Rozhodl se. Je čas, aby se stala užitečným nástrojem. V duchu požádal město, aby pustilo jeho společníky ven. Redakční úpravy provedla Helenia...

Deváté okénko: Dlouhá cesta

Dnešní příběh pro druhou adventní neděli přilétá až z dalekých zamrzlých krajin od profesorky Bilkis Blight. Přináší povídku, která se odehrává na podzim a v zimě roku 1945 a jejími hlavními hrdiny jsou český kouzelník Čestislav a německý vodník/voják Wehrmachtu, Karl. Dohromady je svedla náhoda, Česťa Karlovi bez rozmyslu zachránil život, když se sám předtím ztratil v Lese náhod. Povídka je součástí fikčního světa, může proto obsahovat určité historické nepřesnosti. Ponořte se do světa Křivd z hlubin brdských hvozdů… * Les náhod byl výjimečně tichý. Motali se v kruzích, bez možnosti najít cestu ven. Mohl to být týden. Mohl to být měsíc. Noci plnil hlad, zima, hejkání, výkřiky, kvílení meluzíny… Zatím na nic nenarazili. Zatím. Česťovi bylo jasné, že...

Bolestná ztráta

Dvacátý devátý díl sepsaný na téma Sedm osmin. * Doběhli na kraj města. Chlapec se svalil do trávy. Snažil se popadnout dech. Alois se zapřel rukama o kolena a zhluboka dýchal. Pouze Vypravěč stál vzpřímeně a klidně oddychoval. „Alespoň máme kroniku,“ zašeptal tiše a pozoroval postupující požár. „I vyndané listy?“ zeptal se chlapec. Vypravěč vytřeštil oči. Začal listovat kronikou. Hledal nejstarší zápis. „Až rok 1110,“ vydechl zoufale. „Přišli jsme o část kroniky.“ Ani se nesnažil zakrýt slzy. „Je mi jedno, jestli jste přišel o půlku, čtvrtku nebo osminu kroniky. Žijeme, to je důležité,“ pronesl vážně Alois. Ano, má pravdu. Jsou živí. Nesmím dál riskovat jejich životy, pomyslel si Vypravěč. Redakční úpravy provedla Helenia...