Sklepení

Sedmnáctý díl sepsaný na téma Mozkobouření. * Měl jich už dost a tak je nechal odvést do sklepení. Zavřeli je společně k mučenému vězni. Jednu ruku měl bez dlaně. Na druhé zůstal pahýl palce. V obou již dávno byla sněť. Vypravěč si jej však nevšímal. Pozoroval Salix, která k němu byla otočená zády a choulila se v náručí chlapce. Věděl, že by měl přemýšlet nad tím, jak se dostat pryč, ale myslí mu bouřila jediná myšlenka. Jak si opět získám její důvěru? „Kdo je ten chudák?“ zeptal se přiškrceným hlasem chlapec. „Býval biskupem. Všechno bohatství procházelo jeho rukama. Teď už v rukou nemá žádnou moc,“ odpověděl Vypravěč. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 11/27/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Podzimní ráno od Floreleil

Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Ach jo, zase zvoní budík a venku ještě tma. S nechutí se štrachám z postele. Je pondělí a musím do práce. Konečně se rozednívá. Za okny už bývá ráno ticho, ani ten kosák nezazpívá. Maximálně pípne vrabec v korýtku pod střechou. Čekám na autobus, když slunce na východě vystrkuje první nesmělé paprsky. Z okénka pozoruju hustou mlhu, jak se válí v údolíčkách blízko vody. Vše je matně šedozelené. Sluneční svit postupně rozjasňuje podzimně zbarvené stromy. Červená i žlutá vylepšují náladu. Na listech se třpytí kapky rosy. Začínám mít chuť se smát. Nakonec, on z toho pošmurného rána bude krásný den! Vydáno v původním znění bez...

Autor : dne 11/26/2018 | Ranní drabble, Ze STOklas | 0 komentářů

Podzimní vrbové lístky III.

V závanech sychravého větru se k zemi snáší jeden zežloutlý list za druhým… Ani vrba není ušetřena podzimu a pomalu stahuje své síly dolů, do kořenů, a chystá se na zimu. Společnými silami hradních básníků se však podařilo zakouzlit a s pomocí magie udržet barevné lístky ještě chvíli na větvích. Ponořte se do atmosféry podzimních haiku… Voda se valí tenisky se promočí svět obejme chlad. – Cesmína Hardy Mlha svět halí otevírá náruč svou vše lehce schová – Indris Elwinor Studí mě nohy ponožky tlusté hledám teplotu zvedám – Marguerita Laux Doteky větru, padajících lístků bál. Pocta životu. – Beteramis Athenodoros Listí už padá Stromy klaní se větru Za okny mlha – Aya Watanabe Nasbírám listy barvy radost dělají začíná pršet....

Autor : dne 11/26/2018 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ztracená důvěra

Šestnáctý díl sepsaný na téma Kapitální úlovek. * „Ani netušíš, bratříčku, jak bylo jednoduché sebrat tu kroniku. Stačilo si hrát na tebe. Město rozdíl nepoznalo,“ rozesmál se. Vypravěč stál mlčky. Po staletích ztratil víru v sebe sama. Zklamal. Nedokázal ochránit své milované město. „Myslel jsem si, že získání kroniky bude pro mě tím největším úspěchem. Ale tohle je mnohem lepší,“ pronesl vesele, došel k Salix a uchopil ji za bradu. Vypravěč se po něm ohnal a donutil ho vrbovou dívku pustit. „Podívej se, bratříčku. Tohle je mé největší vítězství. Ztráta důvěry té, která k tobě vzhlížela.“ Vypravěč pohlédl na Salix. Bojovala. Odmítala uvěřit. Přesto hnědla. Jeho vinou umírala. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 11/26/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů

Podzimní ráno od Any

Příspěvek do soutěže Ranní drabble. * Podzim je jediná část roku, kdy mě ta rána zabíjí o trochu méně. Tedy, mé pozdní rána, před osmou mě nikdo mimo byt nevidí. Ranní chlad je ideální záminka připravit si kafe na cestu. K mudlovské přepravě to mám necelých deset minut. Tak akorát, abych si užila ranního chladu, ale ne moc, abych umrzla. Nejkrásnější rána jsou teď. Listí ještě šustí pod nohama, sice má člověk šátek kolem krku, ale taky sluneční brýle, protože to žlutý ještě statečně svítí. Koukám se pod nohy a na bláznivou růžovou barvu laku na nehty, která v kombinaci s modrým hrnek vytváří ranní pohodu. Vydáno v původním znění bez...

Autor : dne 11/25/2018 | Ranní drabble, Ze STOklas | 0 komentářů

Podzimní vrbové lístky II.

V závanech sychravého větru se k zemi snáší jeden zežloutlý list za druhým… Ani vrba není ušetřena podzimu a pomalu stahuje své síly dolů, do kořenů, a chystá se na zimu. Společnými silami hradních básníků se však podařilo zakouzlit a s pomocí magie udržet barevné lístky ještě chvíli na větvích. Ponořte se do atmosféry podzimních haiku… Za oknem chladno. V pokoji pijí hosté červené víno. – Nebelbrach Mechacha Stříbrné hřbety Nad hladinou se kroutí Smutek rybářů – Phillipa O Connel První mrazíky ojíněné větvičky jabloní v sadu – Sally-Ann Olson Léto už zmírá s krvavou šíjí stromů ve větru času – Siny de Sorrow Listí na stromech Tvoří krásnou mozaiku Mně se tak líbí – Lee Baker Podzimní ráno dešťové kapky na skle tvoří...

Autor : dne 11/25/2018 | Ze sálu soutěží, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Nenávistí napříč stoletími! Jak vznikla?

Patnáctý díl sepsaný na bonusové téma Rozhovor: Kozel zahradníkem.  * Vypravěči, jak jste mohl tajit pravdu o jeho původu?  Vypravěč: Protože již dávno není mým bratrem. A co na to říkáte vy?  Bezejmenný: Krev se nezapře. Co se vlastně mezi vámi stalo? Vypravěč: Objevili jsme tajné město a viděli budoucnost. Bezejmenný: Budoucnost plnou pokrytců. Co tím myslíte? Bezejmenný: V kronice je jméno každé významné osoby. Ale ani řádka o nás! Zničíte město, protože neznáme vaše jméno? Bezejmenný: Ve jméně je ukryt život. Pokud jsem neexistoval já, nebudete ani vy. Vy mu to dovolíte, Vypravěči? Vypravěč: Nikdy! Město si mě zvolilo za ochránce. Bezejmenný: Hůř si vybrat nemohlo. Zaslouží si zaniknout! Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 11/25/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů