Starší příspěvky

Pan kolejní je štramák – nedal bych ho ani za mák!

Krásné stromy, krásná tvář,
podzimní tok a barvy zář.
Snad podzim již, snad jaro zas,
kdopak ví, jak se ztrácí jas.

Existují legendy, povídky, příběhy nebo historky o magických, pekelných či nebeských stvořeních. Většina z toho jsou ale jen dohady, pohádky a nepravdivá fakta. Já vám povím pravdivý příběh o Mori Ikiru. O dívce, která byla milována přírodou stejně, jako ona milovala ji. Příběh z doby rozsáhlých lesů, kde se lidé přizpůsobili přírodě a nepřizpůsobovali ji sobě. Neexistovaly auta, továrny, elektrárny ani rozsáhlá města. Jen malé vesničky s malými počty lidí, kde se chodilo pěšky a zvířata žila volně v přírodě.

Armáda

Listí barevné k zemi snáší se, jako víly ve svém tanci. Krouží kolem sebe, v nejlepším šatu zlatavých a rudých barev. Na co asi myslí, když opouští bezpečí a lásku stromu, jemuž dělaly společnost po tolik dlouhých měsíců? Houpavými pohyby a lehkým pokynutím loučí se se starým brachem. Naposledy…

Hororová povídka

Pár týdnů zpátky byla jsem jiná,
ve světě bez kouzel, bloudící duše.
Na všechny kolem ustrašená, milá,
tápala mezi vším slepě a hluše.

Několik set let zpátky existovala kdesi v severní Anglii malá kouzelnická víska, od okolního mudlovského byla chráněna všemožnými kouzly, a tak o ní mudlové neměli sebemenší ponětí. V této vísce žil i desetiletý chlapec, David.

V zajetí obsese bez kontroly
se mi můj rozum na kusy drolí,
jako by se ta posedlost chtěla
dostat do celého mého těla.

I. kapitola