Z paláce Šalamounova: Rozpolcená
Je vidět, že restaurátorské práce jsou velmi složité. A my si to opět potvrdili, když se nám nepodařilo zachránit dvanáctý svitek. Nadšení restaurátorů možná i právě proto opadlo, a tak se k pracím na třináctém svitku dostavil pouze pan Nebelbrach Mechacha. Naštěstí je však velmi šikovný a pod jeho prsty se na světlo světa prodral nový příběh, který si právě můžete přečíst. „Jak to vypadáš?“ zeptal se Prospero své dcery Lady. „Copak takto chodí oblečená lesní víla? Měla bys nosit lehké šaty, ve kterých se dobře tančí na palouku. A ty boty, odkdy nosí víly boty? Musí tě tížit. Hodilo by se to možná pro lidskou princeznu, pro nějakou princeznu bojovnici, která chce být zároveň krásná, ale určitě ne pro dceru krále duchů. A co sis udělala se svými zlatými vlasy?...
Jiskra
Báseň zaslaná do předmětu Literární seminář – poezie. Autor požádal o anonymní vydání. Zářící jiskra, ta letěla jako šíp, chtěla svět objevit, chtěla pryč jít. Toužila poznati veliký svět, toužila se vznést, toužila vzletět. Kampak však dopadne, přežije snad? Čeká ji budoucnost, nebo snad pád? Dopadne do hlíny, nebo do domova stromů? Ví jiskra to, že nevrátí se již domů? Bude dál zářit jako zlatý míč? Jako slunce, jež ke všemu je klíč? A nebo usne spánkem věčným, kterým usínají ty princezny, slečny? To vážně nevím, přísahám. Až mi to poví, řeknu Vám. Redakční úpravy provedla Helenia...
V hlubinách temna – 2. kapitola
Pokračování povídky sepsané v rámci soutěže Nedokončené poklady. * „Zpátky k tobě domů,“ vyslovil tiše. Domů? Ale jak toho chce dosáhnout? Jak se odsud mám dostat domů? A jak jsem se vůbec dostala sem? Byla i má matka záhadným způsobem přenesena do ještě záhadnější země, Marconie? Z úvah mě vytrhl hlas druhého chlapce, Darka. „Jaké jsou další pokyny, Morgane?“ zeptal se a pak si mě s nedůvěřivým výrazem změřil, snad jako by se domníval, že je mám v plánu zabít nebo něco podobného. „Půjde s námi,“ oznámil mu klidně. „Ale Morgane, to snad nemůžeš myslet vážně? Opravdu chceš s sebou vzít špeha?“ mračil se na něj Dark, zřejmě se mu tato možnost příliš nelíbila. Pohled, který na mě vrhl, působil skoro vražedně. Pak svou pozornost opět přesunul k Morganovi. „Myslím to...
* Novoroční bilance Sub Salix *
Milí, drazí, spisovatelé, básníci i čtenáři, zkrátka všichni příznivci čítárny Pod vrbou, jsem moc ráda, že Vás tu po půl roce v šéfredaktorském křesle stále mohu pozdravit a popřát Vám mnoho štěstí, radosti i literární inspirace do roku 2019! Pokud Vás zajímá, jaký rok zažila naše čítárna, přináším malé shrnutí, co vše jste mohli v Sub Salix potkat, najít a přečíst. Mám nesmírnou radost z toho, jak se čítárna a hradní pisatelská obec probudila k životu, a věřím, že tento Váš zápal neutichne a budeme moci v té literární parádě pokračovat. 🙂 Pro ty z Vás, kteří si dobře rozumí s čísly, tu mám malou statistiku: * Za rok 2018 v čítárně vyšlo neuvěřitelných 621 příspěvků, z toho 19 byla sdělení z kanceláře šéfredaktorky. * To dělá průměrně zhruba 51 příspěvků za...
* Sněhové vločky na vrbě *
Otevření posledního okénka adventního kalendáře je něco vpravdě magického. Pojďte blíž a nakoukněte, co se v něm skrývá… Nastal Štědrý den. Sníh křupal pod nohama těch, co zůstali přes prázdniny na hradě a užívali si radovánek, jež umožnila bílá nadílka. Tu a tam se ztichlou krajinou ozval smích, cinkot rolniček či šustot křídel nějakého sovího opozdilce s vánoční zásilkou. A na břehu jezera poklidně a neochvějně stála vrba. Vrba, která střeží mnohá tajemství a poklady, jež jí svěřují obyvatelé hradu. Nic na první pohled nenaznačovalo tomu, že se bude něco dít. Ale prastará kouzla, která vrbu obestírají, se už dávala do pohybu. Vrba si téměř neznatelně povzdechla a sníh, jenž se snášel z nebe na bílou krajinu, se začal třpytit o něco víc. Magie naplnila...
Sněhová vločka pro Abigail Maddison
Od Any Dawson. * Milá Abigail, mám pro vás trochu zvláštní dárek. Věřím ale, že jej oceníte. Je to poukázka na dvouměsíční hospitalizaci k Mungovi. Ale nebojte, pro vás ne! Můžete vybrat až tři osoby, které budou na základě vašeho popudu do ústavu zavřeny. Třeba pokud se bojíte o zdraví nějaké kamarádky, je to ideální řešení, teď vám sice nepoděkuji, ale jednou to jistě ocení. Hospitalizovaná osoba je na samotce bez možnosti použít kouzla, bez podnětů a má tak neomezený čas, aby mohla přemýšlet o tom, jak to tady na tom světě vede. Vybírejte pečlivě! S výběrem vám mileráda pomůžu. Tak šťastné...
Sněhová vločka pro všechny
Pro všechny, na které jsem zapomněla. Any Dawson * Všem, na které jsem zapomněla! Neberte si to osobně, přeci jenom nejsem nejmladší a pamět neslouží tak, jak by měla. Což mimochodem můžu říct pouze já, zkuste to vy a budete proměněni v žábu nebo v něco horšího. Dost často zapomínám i na lidi, na kterých mi opravdu záleží. Všem zapomenutým přeju veselé Vánoce, hlavně hodně pohody, málo vánočních škrken, zdvojených dárků, vyhaslých krbů a líných profesorů opravujících vaše úkoly. I když jsem vám zapomněla jmenovitě popřát krásné Vánoce, můj sovinec je vám stále otevřen pro dary jakéhokoli druhu. Neodmítám ani ty finanční. Tak tedy škrkní a veselé Vánoce...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
