Příběh z kostek: Unášen bouří
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Najednou jsem se probudil na plachetnici, kterou unášela silná bouře. Viděl jsem, jak naše posádka pobíhá po celé palubě, stahuje plachty a přivazuje lana. Jen já jsem nehnutě hleděl na tu zkázu a nemohl se ani hnout. Tak rád bych vstal a pomohl ostatním, ale moje nohy mě neposlouchaly. Byl jsem v transu. Docházel nám čas a bouře nabírala na síle. Moře bylo tak dravé a lačné po našich životech. Po chvíli se před námi objevil ostrov. Naše jediná šance! Když jsme připluli blíže ke břehu, což bylo těžké jako vysvobodit ježka z klece, zjistili jsme, že je obehnán korálovým útesem, což byla špatná zpráva. Naše loď do něj narazila a my šli ke dnu. Spadnul jsem do...
Ľalia medzi tŕním – časť 5.
„Prepáčte, otec, za to, čo ste museli teraz vidieť, ale Bojislav má zase podrezaný jazyk a vlastne je už na odchode. Však, Bojislave.“ Bojislav sa postavil, uklonil sa Rodanovi a rozzúrený odišiel preč. „Hneď prvý deň doma a bitka.“ „Otec, kebyže sa ma nepokúsil Bojislav znásilniť a k tomu ma pourážal, tak by sa to nestalo.“ „To mení celú podstatu veci. Zajtra by ti tvoji bratia chceli pomôcť.“ „Pomôcť? A s čím?“ „To veru neviem. Tak dobrú noc.“ „Aj vám, otec. Poď, Eiriku, dnu.“ Eirik vošiel dnu, zatvoril dvere a povedal: „Robil to aj pred tým, ako sme ťa odviedli?“ „Nedal mi pokoj, ale o toto sa pokúsil prvý raz. Od vtedy, ako som odišla s vami, som čakala, že sa aspoň kus zmení, ale ostal rovnaký.“ „Vieš, taký ľudia ako on si môžu za to sami.“ „Veru tak. Mali...
Jen jednou člověkem – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. O dva měsíce dříve… Chodbou se rozléhaly rázné, ale pravidelné kroky. Netrvalo dlouho a za rohem na konci chodby se vynořila shrbená silueta středně vysokého muže s neupraveným strništěm. Byl...
Anyon – město magie – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * O několik dní dříve… Markus neměl tyto zasedání naprosto rád. Ačkoliv patřil k vrcholu všech mágů, tak mu vždy připadalo, že na to jakou mají mágové moc, tak stejně jako prostí lidé tráví až moc času dohadováním a málo konáním. Ostatně byl váženým členem magické rady právě díky tomu, že dokázal mezi vším dohadováním najít nějaké smysluplné rozhodnutí, nebo alespoň rozhodnutí. Toto se pak rozhodl naplnit a bylo to tak mnohdy lepší než jen nekonečné dohady a polemizování o tom, co je správně a co špatně. Pochopitelně nikdo není neomylný, takže někdy se rozhodnutí prokázala být mylná, nebo nevedla ke vhodnému výsledku, nicméně i tak bylo snažší změnit směřování za chodu, než...
Nebezpečná láska – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * 30 dnů před… Začal nový školní rok. Všude byl ruch, všichni se vítali, vyprávěli si zážitky z letních prázdnin a já jsem čekala na svou nejlepší kamarádku. Opět měla zpoždění. Od doby, co se známe, snad nikdy nikam nedorazila včas. Čekal nás poslední rok na této škole. Ani jedna z nás jsme neměly žádné plány do budoucna, ale nijak nás to netrápilo. Jak jsem tak stála na chodbě a přemýšlela, vynořila se přede mnou drobná postava. Janet. “Konečně jsi tady!” sykla jsem na ní na oko podrážděně, “tak promiň, ale máme ještě pět minut, tak dělej, nebo přijdeme do třídy jako poslední a nechytneme dobrý místa.” Hned jak to dořekla, popadla mě za rukáv a táhla mě na naší první hodinu. “Myslíš, že pan Tier zase zestárl...
Život s koňmi – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Jmenuji se Seila a chodím na vysokou. Můj příběh se odehrává ve Španělsku, v nejkrásnějším městě této země, v Brazílii. Dříve jsme bydleli v Londýně, ale z určitých důvodů jsme se museli přestěhovat. Máma s tátou byli dokonalý pár, milovali se, chodili spolu na schůzky jako za mlada. Nikdy se nehádali, nebo jsem je alespoň nikdy neslyšela. Vždy jsem si myslela, že jsem dítětem lásky. Každý den jsme společně alespoň večeřeli, protože přes den jsme každý lítali někde jinde. Vždy jsme si hlasitě povídali zážitky a upřímně se u toho smáli. V pátky jsme měli filmové večery s popcornem a nikdy se nestalo, že by to někdo z nás zrušil. Vždyť jsem si říkala, jaká je náhoda, že mají oba vždycky čas, ale později mi to přišlo...
Nevinná tvár – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… Upozornění: Povídka není vhodná pro čtenáře mladší 12 let – obsahuje násilné scény a vulgarismy. * Ešte kúsok! Ešte chvíľu musí vydržať! Ako som mohla byť tak slepá, behalo mi hlavou. Myšlienky bežali len o niečo málo rýchlejšie než ona. Ak bude len o trochu pomalšia, stane se jej to osudným! Cítila, kto ju prenasledoval? Alebo to snáď bolo len v jej hlave? Ešte jeden krok! A ešte jeden! Ako som to mohla dopustiť, pomyslela si. Únava a bolesť svalov jej zaliezala až do morku kostí. A vtom ju to udrelo. Ako rana do hlavy, pokiaľ nebola skutočná. Nezáleželo na tom. Je neskoro, rezignovala, a bolo to to posledné, čo si kedy pomyslela. 3 mesiace pred tým: “Mamííí, mamíí,” Rozliehalo sa po spálni. To bol môj...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
