Nebezpečná láska – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje násilné scény. Anastazie S cvaknutím dveří přišla i má nová noční můra jménem Kayla. Sebevědomě vstoupila do místnosti a aniž by se na mě podívala, přešla ke kovovému stolku. Chvíli po něm jezdila rukou a pak vzala něco, co bylo o dost větší, než předešlý skalpel – kuchyňský nůž. Pohrávala si s ním chvíli v ruce a pak se otočila směrem ke mně. Neřekla ani slovo a jen se spokojeně usmívala. Viděla, že se bojím a to jí dělalo ještě větší radost. Obešla mě a zastavila se u mých nohou. “Ne prosím ne! Nedělejte to! Snažně vás prosím!”, žadonila jsem. Tyto slova ale u Kayly neměly žádnou váhu. Odrhnula mi sukni a několika rychlými seky přejela přes...
Evropa – Nový svět – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Padla na kolena a proudy slz jí začaly stékat po tváři. Bylo jí jedno, co za jejími zády prahne po její krvi, už neměla pro co dýchat. Taran ji...
Jen jednou člověkem – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...
Učedník Smrti – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probral se v parku. Zmateně zíral do koruny košatého stromu, hlava mu třeštila, jakoby ho někdo praštil kladivem a jediné, na co si vzpomínal, bylo, že už toho...
Ľalia medzi tŕním – časť 6.
Vyšli z kuchyni cez chodbu na dvor. A išli do lesa držiac ruku na zbrani pre istotu, že by ich niečo alebo niekto chcel napadnúť. Došli k tajnému bunkru medzi stromami hore, čo kedysi Veleslava mala. Skoro rozpadnutý. Veleslava sa sústradila tak veľmi, že ten svoj bunker obnovila zo všetkým, čo bolo tam. Dole sa zošuchlo lano, po ktorom vyšli obydvaja hore. Postavili sa na pevnú plochu a Veleslava povedala: „Vitaj v mojom skrytom bunkri.“ „To naozaj o tom nikto nevie?“ „Prečo som ho asi opravila? Poď dnu.“ Vošli dnu a hneď oproti dverám si sadli ku stolu na stoličky. „Čo tu budeme vlastne robiť?“ „Toto miesto bolo a bude zasvätené bohom. Či už mojim alebo tvojim. Sem som chodila na stretnutia s tými našimi bohmi, radili mi a za každú radu som im vďačná.“ Nastalo...
Život s koňmi – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Běžela jsem rychle k Dantemu do stáje a osedlala ho. Cítil, že jsem trochu vzrušená a plná informací, tak se ani nehnul a poslušně se nechal nastrojit. Nasedla jsem na něj a pobídla ho do trysku. Líza bydlela ve vedlejší vesnici a tak mi to rychlým během trvalo jen patnáct minut. Když jsme k ní dojeli, byla zrovna venku na zahradě se svým psem Tobym. Když nás uviděla, okamžitě donesla vědro vody pro Danteho a sklenici vychlazeného džusu pro mě. Vděčně jsem se usmála, napila a pohladila Danteho. “Děkuji, jsi moje zlatíčko, teď si odpočiň.”, šeptla jsem a Dante popošel dál, napást se trochu trávy. Přisedla jsem si k Líze a nervózně na ni pohlédla. Poznala, že se něco děje a tak jsem hned začala s vysvětlováním....
Učedník Smrti – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Tentokrát přineslo probuzení pořádný šok. Ani si nevšiml a už seděl. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a snažil se přijít na to, jestli se mu to všechno jenom nezdálo. První pohled mu padl na levou ruku. Nebyla na ní ani stopa po jakékoliv řezné ráně. Že by se mu to jenom zdálo? Byl to jen děsivý sen? Jenže jakmile se pořádně rozhlédl kolem sebe, zjistil, že to nebyl pouhý sen, ale krutá pravda. „Jsem mrtvý.“ hlesl a otáčel hlavou. Seděl na kamenném oltáři. Alespoň tak by to nejspíš popsal. Možná to byla hrobka, ale spíš to připomínalo velký kus tmavého a studeného kamene. Kolem byla přízračná tma, kterou osvětlovalo jen světlo z pár starých, zažloutlých svíček. Kolem profukoval ledový...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
