Anyon – město magie – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Z temnoty ho probudil pocit nárazu a vlhkosti. Šok jej probral a vdechnul tak vodu, oči pálily z chladu, kterému byly vystaveny. Někdo s ním trhnul jiným směrem a tím dostal jeho hlavu z vody. Zalapal po dechu a pokusil se zamrkáním rozjasnit své vidění, avšak byl opět ponořen a vystaven dalšímu šoku. Následovalo další prudké vyjmutí z vody, avšak po něm už zůstal venku. Postupně si uvědomil, že je umístěný hlavou dolů nad kádí vody, spoutaný řetězy. Pokusil se zaostřit své vědomí k onomu šestému smyslu pro magii, ale nacházel jen prázdné místo. Teprve po této snaze se začal rozhlížet okolo a zjistil, že proti němu sedí na židli Estana – zranění očividně...

Nevinná tvár – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Olívia “Už zajtra!” pomyslela som si a nervózne som sa pohrávala s pramienkom vlasov. V hlave som si už asi po tisíci raz preberala plán. Premietala som si, kde všade máme veci, ktoré chcem zbaliť. Predošlé dni som behala po byte a zisťovala som, kde je čo ,aby som mala istotu a v deň úteku sa dokázala vážne zbaliť za pár minút. Nechcela som sa baliť skôr, keby Michala napadlo vtrhnúť do izby. Mohlo by nás to prezradiť a celý plán by sa pokazil skôr, než by vôbec začal. Chcela som ísť s Jurkom do krízového centra, kde by nám snáď pomohli. Aspoň som v to dúfala, lebo som nemala kam ísť a ani ma nič iné nenapadlo. Každý deň som potláčala strach z toho, že to nevyjde. Mohlo sa pokaziť toľko vecí, no snažila som...

Nebezpečná láska – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje násilné scény. Anastazie  S cvaknutím dveří přišla i má nová noční můra jménem Kayla. Sebevědomě vstoupila do místnosti a aniž by se na mě podívala, přešla ke kovovému stolku. Chvíli po něm jezdila rukou a pak vzala něco, co bylo o dost větší, než předešlý skalpel – kuchyňský nůž. Pohrávala si s ním chvíli v ruce a pak se otočila směrem ke mně. Neřekla ani slovo a jen se spokojeně usmívala. Viděla, že se bojím a to jí dělalo ještě větší radost. Obešla mě a zastavila se u mých nohou. “Ne prosím ne! Nedělejte to! Snažně vás prosím!”, žadonila jsem. Tyto slova ale u Kayly neměly žádnou váhu. Odrhnula mi sukni a několika rychlými seky přejela přes...

Evropa – Nový svět – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Padla na kolena a proudy slz jí začaly stékat po tváři. Bylo jí jedno, co za jejími zády prahne po její krvi, už neměla pro co dýchat. Taran ji...

Jen jednou člověkem – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel.   Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...

Učedník Smrti – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probral se v parku. Zmateně zíral do koruny košatého stromu, hlava mu třeštila, jakoby ho někdo praštil kladivem a jediné, na co si vzpomínal, bylo, že už toho...

Ľalia medzi tŕním – časť 6.

Vyšli z kuchyni cez chodbu na dvor. A išli do lesa držiac ruku na zbrani pre istotu, že by ich niečo alebo niekto chcel napadnúť. Došli k tajnému bunkru medzi stromami hore, čo kedysi Veleslava mala. Skoro rozpadnutý. Veleslava sa sústradila tak veľmi, že ten svoj bunker obnovila zo všetkým, čo bolo tam. Dole sa zošuchlo lano, po ktorom vyšli obydvaja hore. Postavili sa na pevnú plochu a Veleslava povedala: „Vitaj v mojom skrytom bunkri.“ „To naozaj o tom nikto nevie?“ „Prečo som ho asi opravila? Poď dnu.“ Vošli dnu a hneď oproti dverám si sadli ku stolu na stoličky. „Čo tu budeme vlastne robiť?“ „Toto miesto bolo a bude zasvätené bohom. Či už mojim alebo tvojim. Sem som chodila na stretnutia s tými našimi bohmi, radili mi a za každú radu som im vďačná.“ Nastalo...