Cudnost
Z pera anonymního autora -*- Toto jsem zažil o podnik vedle. Nebyl tak pěkný jako tady. Byla klasická knajpa. Špinavé stoly, těžký vzduch, kyselé hrozny. Toto se dělo o stůl vedle mezi kněžkou a zlodějem. „Proč si odepíráš tu rozkoš něco porušit?“ olízl si ret. „Ze stejného důvodu, proč ty si jí dopřáváš. Mám své přesvědčení.“ drobet se otřepala, jak jí ovanul závan vzduchu. „Jo, nedělat nic zábavného.“ znuděně se položil lokty na stůl. „Pokud je tvá zábava spojená s porušováním pravidel, nedivím se, že dnes prohráváš.“ hodila svou kostkou, kterou umístila na herní plán a popošla žetonem před soupeře. „Myslím, že jsem právě...
Lstivost – Opravdu
Z pera anonymního autora -*- „Miluju tě.“ Ta slova přišla tak nečekaně, až sebou trhla. Naštěstí se zdálo, že si toho Patrik nevšiml. Několik vteřin ticha, výrazně delšího, než je v této situaci obvyklé, jej přinutilo otázku zopakovat. „A ty?“ zeptal se. V jeho hlase zazněla nejistota. „Jistě,“ zalhala Tereza. Uvědomila si, že ta slova vypustila z úst s překvapivou lehkostí. Vlastně to ani nebolelo, ji tedy rozhodně ne. Opět si byla jistá v kramflecích. Něco v jejím hlase však přinutilo Patrika zvednout obočí. „Opravdu?“ „Opravdu,“ usmála se sladce a objala jej, aby se mu nemusela dívat do tváře. Nějakou chvíli to ještě vydrží....
Podvod
Z pera Simelie Mallorny -*- „Jak jsem říkal, vylíhne se z něho Severoamerický duhový. Cena je dost velká, ale víte přeci, že tento druh je moc vzácný.“ přesvědčoval profesorku Elat překupník a profesorka plna nadšení mu předala úspory a dračí vejce si odnesla. Když přišla domů, hned se jala o vejce starat. Když však vejce bezpečně uložila, všimla si, že jeho duhová struktura je narušená a má na prstech barvu. Takhle přeci to vejce nevypadalo, když ho získala. Vzala tedy vodu a omyla šupiny na vejci, jaké bylo její překvapení, když barva šla poměrně snadno dolu. Došlo jí, že byla podvedena, nebyl to vzácný...
Spravedlnost
Z pera Saiph Lacaille -*- Hlásali, že každý dostane, co si zaslouží. Říkali, že vyslechnou každého a rozhodnou dle nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby viník nikdy neušel trestu. Slepota, váhy, nadhled, žádné bezpráví. Jednoho soudce z lidu jsem znával. Chodíval oblečen v šedém hávu, nikdy se neusmíval. Jeho náhled na svět byl jednoduchý – provinil ses, pykej. Dlouho jsem si myslel, že má pravdu. Jenže… pak jsem jednou při průjezdu vesnice na chudém jihu viděl krást stařenku chléb, aby nakrmila hladové vnouče. Potrestal ji useknutím dvou prstů. Tehdy mi došlo, že spravedlnost nemůže být slepá. Jak ostatně říkal i Villon: vlky z lesů žene...
Závist
Z pera anonymního autora -*- Proč to musela být vždycky ona? Netušila. Hlavně, že její mladší sestřička měla vše, co se jí zlíbilo. Ona byla prvorozená a měla mít právo na to, aby převzala trůn a vládu nad královstvím, ne její sestra. Už měla dost toho, jak jí každý říkal, že si má brát ze své sestry příklad. Proto se to rozhodla ukončit. Závist ji dohnala přesně tam, kam nechtěla. Musela se jí zbavit teď hned. Potichu se tedy vzala, a s malou flaštičkou v ruce šla k sestře do pokoje, která už dávno spala. ,,Sbohem, sestro,“ zašeptala hořce a nalila jí jed do...
Naděje
Z pera Rose Daninatali -*- Naděje prý umírá poslední. Ale já vám říkám, že ta má už dávno leží někde pod drnem. Stále jsem nenarazila na toho pravého. Vlastně ani na toho nepravého nebo levého. Vůbec o mě nikdo nestojí. Cožpak mám kolem sebe kouzelnou bariéru? Jsem neviditelná? Smrdím? Předpokládám, že ne, protože to by o mě alespoň zakopnul majitel parfumerie se vzorky zdarma. Nevzdávej se naděje. Kdepak se vzdávat něčeho, co už dávno nemám. Maminka říkávala, že se o mě chlapi poperou. To tak. Jenže mě to nedá a asi stále budu doufat v toho prince na bílém koni. Přeci jen, naděje umírá...
Láska – První schůzka
Z pera Rogeriny Retty Maylor -*- Dobře, nádech, výdech. To zvládnu. Stojím na perónu a čekám na vlak. Za chvíli přijede. Pak musím nastoupit. Nikdy dřív jsem nebyla na schůzce s dívkou. Pozvala jsem ji ale já – není možné couvnout, rozmyslet si to. Vlak přijíždí a já nastupuji. Srdce mi buší, žaludek mám jako na vodě a vůbec se necítím dobře. Než abych si připadala zakoukaná, nejraději bych s křikem utekla. Ale to nemůžu. Když konečně dorazím, vystoupím z vlaku. Snažím se nemyslet na to, že chci dobře zapůsobit. V květinářství rychle kupuji růži a čekám. Pak ji uvidím přicházet a topím se v jejích...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
