1. kapitola – Co se stalo v horách
Na životě v horách měla Lavinie ráda skutečnost, že jí většinou ráno nikdo nehonil z postele. Na Seattle, odkud pocházela si pamatovala jen matně. Odstěhovali se odtud, když jí byly dva roky. Teď žili tady v horách, na farmě, kam nikdo nepřišel, co byl rok dlouhý, nezajímali se o svět venku a on se nezajímal o ně. Jídlo si jednou týdně obstarávali ve vsi dvě hodiny cesty od jejich chaty. Maminku Lavinie neměla a sourozence taky ne. Měla jenom tatínka a strýčka Tonyho. Jenže strýček Tony byl teď nemocný a tak musela jít ke starému ovčákovi na druhé straně hory. Vždycky jí k němu posílali, prý aby se nenakazila, jenže ona moc dobře věděla, že prostě chtějí být sami. Zbavit se jí na chvilku, která může trvat pár dní stejně dobře jako pár měsíců. V horách na čase...
5. kapitola – Nečekaná procházka
„To je můj bratr Irlen,“ ukáže na něj Irelan, „mladší..“ „Velmi mě těší,“ usměju se na něho a hladově se podívám na dobroty na stole, které tak nádherně voní. „Jen si dej a neostýchej se,“ zasměje se Irelan a sám si nandá na talíř. Irlen začne také jíst, i když cítím, že mě pozoruje a to celou dobu, co jím a že jím pořádně. Právě proto mi i delší dobu trvá, než svůj hlad ukojím a pánové klidně čekají, než budu mít dost. Už mi skoro praskají šaty ve švech, když se nakonec rozhodnu odložit příbory. „Ester,“ osloví mě Irlen, „nešla by ses tak za půl hodiny se mnou projít?“ zeptá se mě zdvořile a s milým úsměvem na tváři. „Samozřejmě, že ráda,“ přitakám, vstanu od stolu, což způsobí,...
Tajemství růže – 1.
Tato povídka je o studentce jménem Elisabeth, která se snaží žít normální život. Chodí do školy, má nejlepší kamarádku Moniku, ale časem se dějí zvláštní věci. Díky tajemnému dopisu, který dostane, se Elisabeth ocitá v časové smyčce, ve které musí nasadit život, aby uchránila tajemství druhého světa před svým světem. Kdo jsem a co tady dělám? To je otázka, kterou si velmi často pokládám. Dívám se na své ruce a moje okousané nehty se mi hnusí. Když ruce otočím, mám už na nich beránky neboli varhánky. Asi bych už z vany měla vylézt, ale když mi je v ní tak dobře. Jako kdybych všechny špatnosti ze sebe smyla. Nic zlého jsem nikdy v životě neprovedla, ale přesto se mi zdá, že dělám věci, které nejsou zrovna normální. Třeba když se snažím dostat vědomě ze svého těla,...
Beroig – Cesta k nesmrtelnosti 1.
Příběh vypráví o trpaslíkovi který se stane upírem a chce si založit vlastní říši upírů. Sakra a upíři prý nejsou nebezpeční. V našich trpasličích bájích se to upíry jen hemžilo, ale žádný nebyl tak nebezpečný jako ten, co přišel do naší pevnosti. Bestie vletěla do našeho království a začala zabíjet s takovou rychlostí, že jsme žasli. Bohužel na pozorování jejího boje nebyl čas. Nikdo nevěděl, kdy se stane terčem jejího útoku. Nikdo nevěděl, jestli se po smrti odebere do posmrtných hor nebo ho upírka promění v další bestii. Temná elfka, co přišla s tou bestií, se někde ztratila. Upírka se vybrala za cíl i mě, skočila a já ztratil vědomí, ani nevím proč. Pomalu jsem vstal, rána od upírky musela být velká. Točila se mi hlava. Pomalu jsem si osahal bolavý krk. Na...
4. kapitola – Začátek něčeho nového
„To bude dobrý,“ políbí mě na čelo. To mě docela zarazí. „Můžu vstát?“ podívám se na něj. „Máš dost síly?“ usměje se. „Zdá se, že dlouho ležet nevydržíš.“ „Ležela jsem měsíce doma,“ směju se s ním, „mohla bych si to tu prohlédnout?“ „Provedu tě.“ Pomalu vstávám z postele, ale potřebuji trochu pomoct a tak mě podepře. Opřu se o něj a postavím se na vlastní nohy. Sice se mi trochu motá hlava, ale to mi nevadí, chci si to všechno projít. Belhám se vedle něj, občas mě musí podepřít a u toho mi ukazuje jeho nádherný a obrovský zámek. Potom mi ukáže můj pokoj. Je v něm postel s nebesy, stůl se židlí, křesla, obrovská skříň se zrcadlem, kde bych se klidně mohla ztratit, jak je velká, a...
3. kapitola – Poslání
Druhý život dán ti byl, nepromarni ho, jinak by ti jed v krvi opět zbyl… „Já jsem Aranthela,“ představí se žena, „a tohle je můj muž Hindus,“ ukáže na toho muže, co na mě mluvil tak příkře. Usměji se. „Jde o to, že se ještě nic takového nestalo,“ pokračuje žena, teda Aranthela. “A co se mnou teď bude?” ptám se a čekám, co mi řeknou, protože nevím, co mám od nich čekat. “Zůstaneš u mě,” usměje se Irelan. Nevím, kolik mu je, ale víc jak 20 let mu nebude. Jsem hodně unavená, asi ty příznaky všechny ještě nejsou pryč. “Jsem unavená,” přiznám se. Zdá se, že jsou docela chápaví, jdou pryč. Irelan mi popřeje dobrou noc a pak si sedá za psací stůl, kterého jsem si vůbec nevšimla, a začíná se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
