Netvor a princezna – část druhá: Sebastian 2/2

IV Neříkala nic, místo toho se rozešla směrem ke mně. Uteč. Zastavila se jen kousek přede mnou. Přes hlavu jsem měl kápi a všude byla tma. Nemohla ani vidět moji tvář. Jen trochu zlatavé oči. Zvláštní, jak se změnily. Co si pamatuji, bývávaly zelené. „Jména jsou důležitá. Dělají nás lidmi.“ „Možná nejsem člověk, slečno.“ „Člověka poznám.“ Stála si za svým. Opravdu to začíná být nebezpečné – UTEČ. Mlčel jsem. „Povíte mi své jméno,“ řekla pomalu, „když vám já povím to své?“ Překvapilo mě to. Tak moc jí záleželo na mé totožnosti, že byla ochotna porušit společenské konvence? Každopádně, jako by na ně kdy dbala. „Ano,“ řekl jsem po chvíli váhání. „S tím bych, myslím, mohl souhlasit.“ „Jsem Linette.“ „Sebastian.“ Viděl jsem, jak se usmála. „Sebastian,“ zopakovala...

Autor : dne 08/18/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Netvor a princezna – část druhá: Sebastian 1/2

I Blížila se noc. Na krajinu sedla tma a já se opět odvážil vyjít z lesa, kde se přes den skrývám. Když jsem si byl jistý, že venku není nikdo, kdo by mne viděl, vyplížil jsem se až k hradbám. Vyškrábal jsem se po zdi a ladně jako kočka jsem na druhé straně neslyšně dopadl nohama na zem, když jsem zeď přeskočil. Znovu jsem se rozhlédl, jestli mě nemůže nikdo vidět. Ne. Bylo tu pusto a prázdno. Pomalu jsem se rozešel do ulic. Dlaněmi jsem hladil zdi městských domků. Byly to nuzné stavby, žádný velký přepych… Pro ně. Říkal jsem si, co bych dal za možnost bydlet v takovém domečku. Povzdechl jsem si a mé prsty zabloudily pod košili, aby se dotkly náhrdelníku. Doby, kdy jsem byl člověkem jako každý jiný, byly nenávratně pryč. II Skrytý u růžových keřů, díval jsem se...

Autor : dne 08/14/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Netvor a princezna – část první: Linette 2/2

V Když jsem se ráno probudila, pořád jsem musela myslet na netvora. Na příběh, který mi v noci Anastazie vyprávěla. Bylo mi jedno, jestli ten příběh je nebo není pravdivý. Bylo mi ho líto. Ani člověk, ani zvíře. Vyhnanec na obou stranách. Je tedy odsouzen k věčné samotě. Nedivím se, že je zlý. Kdybych byla na celém širém světě úplně sama, asi bych také byla zlá. „Co o něm ještě víš?“ zeptala jsem si, když mi Ana zavazovala korzet. „A o kom?“ v hlase jí zněl údiv. Možná už na to zapomněla. Překvapilo mě to, i když vím, že už není nejmladší. „O netvorovi, samozřejmě. Co o něm víš?“ „Linette, mé dítě!“ zavrtěla chůva hlavou. „Je to jen příběh. Nemyslete na něj tolik.“ Zamračila jsem se. „Bála ses o mě. A když jsem se ptala proč, vyprávělas mi ten příběh. A teď mi...

Autor : dne 08/04/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů

Netvor a princezna – část první: Linette 1/2

I Seděla jsem na lavičce v královské zahradě. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a naslouchala zvukům nočního města. Zachvěla jsem se, když se zvedl mírný větřík a ovál mi nahé ruce a nohy. Byla jsem venku jen v noční košili, tak, jak jsem přelezla balkón. Možná jsem se měla přiobléct. V noci je ještě zima. V keři nedaleko mě zapraskalo. Otevřela jsem oči a chvatně jsem se postavila. Trochu vylekaně jsem se rozhlédla. Sleduje mě snad někdo? Ať jsem se dívala, jak jsem chtěla, nikoho jsem neviděla, ale nepříjemný pocit nezmizel. „Haló?“ zeptala jsem se pro jistotu. Nemusela jsem křičet, tma roznesla můj hlas daleko. „Je tu někdo?“ Nic. Znovu zapraskání v keřích. Vyjekla jsem. Zase prasknutí. A další. Pod nohama mi proběhla myš. Nejdřív jsem se jí vyděsila, ale pak...

Autor : dne 07/21/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Netvor a princezna – Prolog

Příběh o Sebastianovi, trinidadském knížeti, který je vyhnancem považovaným za netvora – v rozrušení se totiž mění v příšeru, a princezně Linette, která je nespokojená se svým životem plným pravidel… Podaří se jim uprchnout ze svých osudů? „Elisabeth! Elisabeth!“ slyšela jsem Ceciliin hlas a cítila jsem, jak se mnou třese. Rozespale jsem otevřela oči a pohlédla na svoji kněžnu, která mě budila ze sna. Téměř okamžitě jsem zaregistrovala, že ležíme v mokrém ložním prádle. Chvatně jsem se zvedla. „Nekrvácíte?“ zeptala jsem se pro ujištění ještě před tím, než jsem stihla rozsvítit lampy. Pořád byla ještě dost velká tma. „Ne. Žádné krve jsem si nevšimla. Já – já myslím, že je vše v pořádku.“ Po tom, co domluvila, si Cecilie položila dlaně na břicho a tvář jí...

Autor : dne 07/19/2018 | Netvor a princezna, Ze zámku Feérie | 0 komentářů