In Persona – N | SubSalix

1. kapitola

In Persona Když jsem psala tuhle kapitolu, tušila jsem, že nebude patřit k mým nejlepším výtvorům, už proto, že jsem kvůli zápletce musela mnoho vysvětlování nechat do dalších kapitol. Krásné shrnutí, že 🙂 Ocitla jsem se na zvláštním místě, výstižnější by bylo: padala jsem zvláštním místem, i když ani to se nedalo říct s jistotou. Jasně jsem vnímala čas, který plynul, ale prostor se stával prázdným pojmem. A pak to náhle skončilo. Pod nohama jsem opět ucítila pevnou zem. Jako když Alenka padala králičí norou. Byla moje poslední myšlenka, než se mi podlomila kolena a já přistála na tvrdé zemi. „Kde to jsem,“ zašeptala jsem tiše a rozhlédla se kolem sebe. Pohled na zalesněné kopce v ranním úsvitu se mi zdál známý – uklidňující. „Kde to...

Autor : Sub Salix dne 02/16/2008 | In Persona - N | 0 komentářů

Prolog

Prolog. Chci jej věnovat Eillen, protože když jsem se jí ptala, jestli mám v povídce zemřít, nebo ne, dala mi naprosto bezkonkurenční odpověď: „Umři, když já, tak ty taky…“ Byl to úplně obyčejný den, obyčejné mraky na obyčejné obloze, obyčejné zvuky zvenčí a obyčejné paprsky slunce se dobývaly skrz závěs do mého pokoje. Žádná předzvěst něčeho zvláštního, jak tomu bývá v knihách… Nikde žádná hejna vran uprostřed jara, nikde žádná černá kočka, která by mi přeběhla přes cestu, proč také, vždyť bych ničemu z toho ani nevěnovala pozornost, možná bych si řekla: „Hele, vrány!“ a po pár krocích bych stejně zapomněla. V tu další chvíli to stejně nehrálo roli, šla jsem, jen jsem šla, trošku zamyšlená. Černé auto, které jelo naproti neskrývalo...